Taniny
Čaj, kakao, bobule, jablka, ořechy, luštěniny, obilniny… V těch všech můžeme najít taniny, mající na svědomí jejich svíravou chuť. Tato široká skupina rostlinných polyfenolů je velmi reaktivní – váže se na bílkoviny i sacharidy. Tato vlastnost má svou roli v ochraně rostliny a zároveň může za účinky antioxidační, antikarcinogenní, imunomodulační a dokonce kognici zlepšující. Jejich potenciálně obávaný účinek je chelátový – tzn. že mohou zamezovat vstřebávání železa, mědi a zinku z potravy, jak naznačily studie na zvířatech. Studie na lidech konzumujících černý nebo zelený čaj neprokázaly jednoznačně jejich vliv na vstřebávání železa, ovšem prokázaly zlepšení zánětlivých parametrů účastníků studie. Množství taninů snížíme například vařením, či oloupáním slupky ořechu či ovoce.
Hemové železo
Zástupce antinutrientu z živočišné stravy, obsažený především v mase. Jeho přemíra vytváří volné kyslíkové radikály, způsobuje dysbiózu ve střevě – neboli negativní ovlivnění našeho mikrobiomu, hyperproliferaci (přílišný růst) buněk tlustého střeva a mění funkci střeva jako bezpečnostní bariéry. Zároveň hemové železo se vstřebává lépe než železo nehemové z rostlinné stravy, má větší biodostupnost. Prostě opět platí všeho s mírou.
Evoluce stravování člověka
Osobně mě v poslední době opakovaně překvapily názory, že jedinou dietou zaručující dokonalé zdraví je takzvaná carnivore strava. Ta spočívá v tom, že jíte jen maso, vnitřnosti, ryby, vejce a trochu mléčných výrobků. Její propagátoři se samozřejmě také ohání výzkumy, ale především svými zázračnými příběhy. To, že v takovém druhu stravování dlouhodobě chybí spousta nezbytných živin, je jasné.
Zaráží mě ale i fakt, kam až je lidská mysl schopna ideologicky dospět, když říká: pokud jíte zeleninu a ovoce, postupně jistě onemocníte! Já naopak věřím tomu, že příroda není blbá. Když jdu po zahradě a spadne mi na hlavu jablko, jasně že ho sním a nebudu na něho pohlížet jako na ďábelskou lest. Když sama od sebe na kompostu vyroste mega dýně, s radostí ji uvařím. Ale očividně jsou mezi námi i tací, kteří by tyto dary přírody nakopli a raději se velmi „civilizovaně“ jali nějakým zvířecím chůďátkům rvát vnitřnosti. Ne, pro mě osobně toto není ideál člověka, pána tvorstva, který bych chtěla následovat…
Lidé
Jsme jedineční, máme jedinečné tělesné dispozice i chutě, proto se jimi řiďme a jezme chytře – tedy co nejskutečnější jídlo – čerstvé, pestré, málo zpracované, a to jen tehdy, pokud nám po něm není špatně. Když někdo do nebes chválí zdravost kedlubnu, ale vy jste po jeho konzumaci nafouklí jak balon, najděte si jinou zdravost.
A hlavně – nebojme se! Nových výzkumů, názorů, skandálních odhalení a velkých byznysů ještě přijde hodně, psi mohou štěkat, ale karavana kráčí dál…