Yarolav Yarynych minulý rok ve svém maniakálním řádění napadl dva lidi v Kunratickém lese, ženu s kočárkem v Hostavicích a zavraždil muže, jehož tělo se našlo u Kyjského rybníka.
Během šesti dnů v nepříčetném stavu napadl čtyři lidi – nožem, násadou od smetáku, sekerou a kovovou trubkou. Jenže kvůli své duševní poruše nebyl podle odborného posudku trestně zodpovědný. Policisté proto případ odložili a Yarynych se šel léčit do Psychiatrická nemocnice Bohnice.
Tam, když ho zaléčili, došli k závěru, že je již díky medikaci stabilizovaný a že není nebezpečný sobě ani okolí. Následně ho začali pouštět i na procházky, aby si otestovali, zda je schopný života ve společnosti.
Možná si pamatuje na případ Michelle Sudků, kterou vyhodili z léčebny, protože ji tam nezvládali. Přestože jim opakovala, že chce zabíjet. Jim to ale bylo jedno. A životem za to zaplatila žena, která se jen ocitla ve špatný čas na špatném místě. Nebo si připomeňme sadistického vraha Miroslava Stehlíka, který si odskočil vraždit právě z Bohnické léčebny, aniž by si všimli, že odešel.
Říká se, že každý světec má svou minulost a každý hříšník svou budoucnost. Ale každá benevolence a pomoc musí mít své hranice. A hlavně by z toho neměl být nějaký hokus-pokus na lidech, kdy se zkouší, jestli člověk, který ještě před necelými dvěma lety chtěl bezdůvodně zabíjet hlava nehlava, už není nebezpečný. Protože pokud se jeho ošetřující lékaři náhodou mýlí a on začne znovu zabíjet, řeknou pak jen, že je jim to líto? A bude to někomu co platné?
Zdroj: Autorský text
