Pokaždé je vylákal na opuštěné místo, tam je zabil, okradl a jejich mrtvé tělo zaházel větvemi. Právě jeho typický modus operandi čili způsob provedení vraždy nakonec vedl k jeho dopadení. Za čtyři brutální vraždy mu soud napařil doživotí.
Jozef Slovák, kterému přezdívali Geniální vrah nebo Bratislavský škrtič, zabíjel na území celého tehdejšího Československa a s jednou ze svých obětí se seznámil v Praze. První vraždu spáchal už v roce 1978. Svou budoucí oběť, jedenadvacetiletou Jugoslávku Blažicu P., potkal ve vlaku. Vylákal ji na procházku do Železné studánky, která je dnes součástí Bratislavského lesného parku. Tam s ní chtěl mít sex, když se ale začala bránit, uškrtil ji. Její tělo potom přikryl větvemi a některé její věci dokonce daroval své tehdejší přítelkyni. Za tuto vraždu dostal o čtyři roky později patnáct let, ale už v březnu 1990 se díky amnestii Václava Havla ocitl na svobodě. A za necelé tři měsíce vraždil podruhé.
Čtyři mrtvé dívky
V Praze se seznámil s teprve šestnáctiletou Slovenkou Monikou O. Díky svému charisma a důvěryhodnému vzhledu mu ani v tomto případě nedělalo problém ji vylákat na výlet – jeli spolu na Konopiště. Tam na ni v zámeckém parku osmkrát vystřelil z plynové pistole a pak ji ubil větví. Když prohledal její mrtvolu, našel u ní téměř sto tisíc korun v dolarech, markách a šilincích. Peníze si vzal a její tělo zaházel větvemi. Za necelé tři týdny zabíjel znovu. A znovu si vyhlédl svou oběť ve vlaku. Osmnáctiletá Vladislava M. cestovala za svým přítelem na Slovensko. V Bratislavě, kde čekala na další spoj, se nechala od Slováka pozvat na procházku k televiznímu vysílači Kamzík. A Slovák postupoval podle svého vražedného scénáře – uškrtil ji a zaházel větvemi.
Pak od něj byl skoro na rok pokoj – byl totiž ve vězení kvůli nedovolenému ozbrojování. Pár dnů po propuštění v červnu 1991 ale vraždil dál. Tentokrát se vydal za přítelkyní svého bývalého spoluvězně, sedmnáctiletou Dianou O. Představil se jí jako kapitán Sboru národní bezpečnosti a slíbil jí, že ji za 250 korun odvede za jejím přítelem, který měl v rámci trestu pracovat v lese. Samozřejmě, že tam vůbec nebyl, Dianu čekala smrt uškrcením a její tělo Slovák skryl pod větvemi.
Se svou poslední obětí, osmnáctiletou Annou K., se seznámil v bytě její matky, které pod falešným jménem nabízel kradené šperky. Když se s Annou později náhodně potkal u Železné studánky, i pro ni skončilo jejich setkání smrtí. Jenže místo i způsob provedení byl tak podobný jeho první vraždě z roku 1978, že si pro něj vyšetřovatelé krátce na to přišli. Slovák měl na těle stopy zranění, které mu před smrtí v sebeobraně způsobila Anna, a také u sebe měl nelegálně drženou zbraň.
Přiznám se, když ho povýšíte
I když ho kriminalisté podezírali zároveň i z vraždy Diany O., neměli žádné důkazy. Slovák se ale nečekaně rozhodl přiznat. Ovšem pod podmínkou, že jeho vyšetřovatele Jozefa Vachálka povýší. A tak se i stalo. Slovák to zdůvodnil tím, že mu byl Vachálek sympatický, protože mu pozorně naslouchal a důkladně nad jeho slovy přemýšlel. Postupně mu prozradil i další vraždy a v některých případech zavedl kriminalisty přímo k oběti.
Přitom si s nimi ale hrál jako kočka s myší. Vymýšlel si vraždy, které se nestaly, a ze svých zločinů falešně obviňoval své nejrůznější známé, například bývalé společníky za mřížemi. Využíval při tom svou nadprůměrnou inteligenci i bohaté zkušenosti z vězení – i s posledním trestem tam byl už celkem osmkrát.
Přestože si za oběti vybíral mladé ženy, znalci neshledali, že by měl trpět nějakou sexuální úchylkou. Popsali ho jako narcistického psychopat se zvýšenou agresivitou a výbušností. Za své zločiny byl odsouzen na doživotí a trest si odpykává ve slovenské věznici v Ilavě. Věnuje se tam malování a vynalézání zejména v oboru volné energie. A je dokonce držitelem několika patentů v oboru elektronika.
