Polymorfní psychopat Žítek si chtěl zchladit žáhu na matce ženy, se kterou žil. Záminkou mu bylo jedenáct korun, které právě neměla v drobných. Stokorunovou bankovku, kterou mu místo toho nabídla, odmítal. Opakovaně se vracel do její ložnice, kde mu byla bezmocně vydaná na pospas, dokud jí neubil. Nějakou dobu po její smrti to přitom ještě vypadalo tak, že nebude potrestán za vraždu, ale „jen“ za těžké ublížení na zdraví. To by se ale nesměl vyšetřování ujmout kriminalista Jiří Markovič.
Koncem ledna roku 1978 přivolali do bytu osmdesátileté Boženy Novotné na Strossmayerově náměstí lékaře. Seniorka byla celá od krve, měla oteklý a poraněný obličej a vyvrácený zub. Lékař už mohl pouze konstatovat smrt. Ale i když se příbuzní dušovali, že její zranění vznikla, když nad ránem spadla z postele, lékař se rozhodl přivolat příslušníky Veřejné bezpečnosti. Bylo mu jasné, že na úmrtí Novotné má určitě podíl ještě někdo další.
Násilnické hovado!
V bytě spolu s jeho majitelkou žila v té době ještě její dcera Eva a vnučka. A také dceřin přítel Jiří Žítek. Ten nikde nepracoval a Evu i Boženu soustavně psychicky a fyzicky terorizoval, zejména když se napil. A to byla často. „Jirka mě mlátil hlavně ze žárlivosti, pořád si myslel, že za jeho zády s někým chodím. Ale myslím si, že to byla pro něj jenom záminka. On je prostě takový surovec, že asi musel takhle někoho bít, potřeboval to,“ popsala později jejich vztah Eva. Matku Boženu zase Žítek bil kvůli tomu, že se jí nelíbilo, jak se k Evě chová, a že o něm říkala, že jí krade peníze a že je hulvát. Podle Jiřího Markoviče, pro kterého byl tento případ jeden z prvních v pražské mordpartě, byl Žítek násilnické hovado.
I toho večera měl Žítek hodně upito a začal z Boženy vymáhat jedenáct korun, které mu dlužila za nákup. Neměla u sebe žádné drobné, tak mu nabídla stokorunovou bankovku. Tu ale nechtěl a nafackoval jí. A řekl jí, že se k ní bude pořád do její ložnice vracet, dokud mu těch jedenáct korun nevrátí. „Vyzval jsem ji, ať hledá peníze dál, že se za deset minut vrátím i s Evou. Byl jsem rozhodnut, že jakmile těch jedenáct korun nezaplatí, že ji znovu napadnu,“ řekl u výslechu. A to také udělal. Mlátil ji hlava nehlava zhruba tři čtvrtě hodiny v kuse, jen si občas odešel umýt ruce od krve. I když později vypovídal, že ji bil otevřenou dlaní, zranění, která jí způsobil, odpovídala ranám pěstí.
Týraná Božena těžce krvácela, ale lékařskou pomoc, kterou jí nabízela dcera, odmítala. Měla totiž otevřenou rakovinu prsu, o které nikomu nechtěla říct, a bála se, že si ji lékaři kvůli tomu nechají v nemocnici. Zůstala tedy ležet v zakrvavené posteli a jen si hadrem utírala řinoucí se krev. Až nad ránem, kdy spadla z postele, jí konečně zavolali lékaře. To už ale bylo pozdě.
Usvědčil ho posudek
Zakrvácená mrtvá žena měla opuchlý obličej a příčinou smrti bylo pohmoždění a otok mozku. Žítek ovšem neustále tvrdil, že Novotná si smrt způsobila sama pádem z postele. Markovičovi bylo jasné, že v této situaci potřebuje pomoc znalců ze soudního lékařství. A ti mu opravdu potvrdili, že zranění, která vedla ke smrti poškozené,vznikla zhruba šest až osm hodin před jejím úmrtím. To znamená v době, kdy ji Žítek mlátil, ne pádem z postele. Žítek už tedy nečelil obvinění z těžkého ublížení na zdraví, ale z vraždy.
S přihlédnutím na výsledky zkoumání Žítkovy psychiky, které ho popisovaly jako polymorfně psychopatickou, agresivní, nezdrženlivou, primitivní, bezohlednou a sobeckou osobnost s minimální nadějí na resocializaci, i k tomu, že vraždil ze zvlášť zavrženíhodných důvodů, ho soud poslal na dvacet let do vězení. Díky amnestii prezidenta Havla vyšel z vězení už po devatenácti letech v roce 1997. Jeho družka Eva, která vraždě své matky jen nečinně přihlížela, nakonec soudnímu stíhání, vzhledem ke své mentální nedostatečnosti, unikla.
