Vyšetřovatelé nazvali spis, který na kontroverzního podnikatele a nekorunovaného krále českého podsvětí vedli, Krakatice podle obrovského hlavonožce s dlouhatánskými chapadly. Název příhodně odkazoval na Mrázkovy kontakty až do nejvyšších pater české polistopadové vládní garnitury. Ani ty ho ale nakonec neochránily před nájemným vrahem. A možná ho právě naopak stály život.
Vyučený lakýrník František Mrázek sebou uměl mrskat už za „Komančů“. Obchodoval se vším možným, s digitálkami, walkmany, šátky i samozřejmě valutami a bony. Aby měl čas na své kšefty, zařídil si vekslák Mrázek invalidní důchod a už před revolucí měl výborné kontakty na tehdejší policisty i politiky. A po revoluci mu začal doslova ráj na zemi.
Kompromitující materiály
Díky nadhodnoceným odhadům realit získal z bank stamiliony korun, měl kolem sebe celé „stádo“ bílých koní, kteří si pro něj brali úvěry. Sám Mrázek později svůj majetek odhadoval na několik miliard korun. Ještě před revolucí patřil k velice důležitým spolupracovníkům tajných služeb, protože se dokázal pohybovat jak v podsvětí, tak mezi vlivnými a bohatými podnikateli a politiky. Zájem o jeho služby proto pokračoval ze strany tajné služby i v novém režimu. A Mrázkovi se dařilo i nadále – v jednu dobu se chlubil, že má telefon na sedmnáct poslanců a šest senátorů. Byl v blízkém kontaktu s bývalým ministrem financí Ivem Svobodou, který později strávil pět let ve vězení za vytunelování Liberty, s Miroslavem Šloufem, někdejším poradcem Miloše Zemana, za kterým Mrázek chodil přímo na Úřad vlády, nebo s Martinem Hejlem, bývalým důstojníkem BIS, který mu vynášel důležité informace ze spisů.
O svých kontaktech mezi politiky říkal: „Když jim zavelím, tak povalí židličku a poběží.“ Z jednání s důležitými hráči českého veřejného života si vždy pořizoval zvukové záznamy, které měly tvořit jeho proslulý archiv plný kompromitujících materiálů. I když se po jeho smrti žádný archiv nenašel, bývalý protikorupční vyšetřovatel Karel Tichý je přesvědčený, že existuje a že někomu dodnes slouží k vydírání vlivných osob včetně politiků.
Šméčko na Gotta
Svou pošramocenou pověst si chtěl Mrázek v roce 1993 vylepšit založením Nadace Karla Gotta Interpo určenou na pomoc dětí policistů a policistek, kteří přišli o život při výkonu služby. Gott, který sám do nadace vložil čtyři miliony, zpočátku netušil, že víc než o nešťastné policejní sirotky jde o to, aby si Mrázek udělal u policistů dobré oko. Když o dva roky později začaly prosakovat informace o kriminálním pozadí Gottových společníků v této nadaci i podezření, že ji zneužívají k praní špinavých peněz, zlatý slavík raději nadaci opustil.
Nadace byla ale jen menší z Mrázkových projektů. Hlavním zdrojem příjmu pro něj byly daňové podvody, za které ale nebyl nikdy odsouzen, či zisky z finanční skupiny kolem potravinářského kolosu Setuza, kterou ovládal. Těsně před smrtí v roce 2006 se prý snažil Setuzy zbavit.
Kdo ho zabil?
A právě spory s dalšími lidmi zainteresovanými v Setuze stály podle někdejšího ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jana Kubiceho za Mrázkovo smrtí. Na Kubiceho si možná vzpomenete v souvislosti s jeho zprávou o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, která byla „náhodou“ zveřejněna jen pár dnů před volbami v roce 2006. Dalším z motivů Mrázkovy vraždy mohl být ale také již výše zmiňovaný archiv plný kompromitujících materiálů. Nebo i krevní msta syna Antonína Běly, kterého měl nechat Mrázek zastřelit. A v souvislosti s jeho vraždou se rovněž mluvilo o Radovanu Krejčířovi, který ho prý chtěl nechat zabít již v roce 2002. Od té doby byl Mrázek opatrný a začal jezdit obrněným vozem. Jaký byl ale doopravdy motiv nájemné vraždy, při které Mrázka v lednu 2006 v pražské Lhotce odstřelovač zasáhl přímo do srdce, policie anikdy nevypátrala. A jak si myslí Kubice, politici Mrázkovu smrt ani nikdy důkladně vyšetřit nenechají.
Příběh kmotra
Mrázkův životní příběh, i když pod jiným jméne, natočil v roce 2013 režisér Petr Nikolaev s Ondřejem Vetchým v hlavní roli. Jeho protipól – idealistického policistu – ztvárnil idol českých fanynek Lukáš Vaculík. V roce svého vzniku se stal snímek s téměř třemi sty tisíci diváky druhým nejnavštěvovanějším českým filmem.
