Příběh André-Gustave Citroëna je v mnohém poučný i dnes, i když se zrovna nechystáte začít s výrobou aut. Bez přehánění geniální konstruktér a zároveň podnikatel se narodil 5. února 1878 v Paříži jako páté a nejmladší dítě v rodině s holandsko-polskými kořeny. Odtud pochází i jeho nevšední, byť dnes obecně známé jméno.
André-Gustave pocházel z rodiny obchodníků s tropickým ovocem, jejíž jméno původně znělo Limoenman. Jeho dědeček si ho však změnil na Citroen, což v holandštině znamená citron. V roce 1873 se rodina přestěhovala do Paříže a otec André-Gustava si později, za patrně na popud některého ze synových učitelů, přidal nad „e“ ve svém jméně dvě tečky ( ¨ ), které změnily Citroen na Citroën. Tak se zachovala původní výslovnost „citroen“, protože bez přehlásky by se ono „e“ nečetlo a jméno by se vyslovovalo „sitron“.
Otec André-Gustava obchodoval s drahými kovy a drahokameny a když bylo Andrému šest let, spáchal sebevraždu, pravděpodobně po ztrátové investici do diamantového dolu v Jižní Africe. André-Gustave si v mládí oblíbil knihy Julesa Vernea, jeho vizionářství a zázraky techniky ho inspirovaly po celý život. V dětství byl svědkem stavby Eiffelovy věže pro světovou výstavu a to ho nadchlo tak, že se chtěl stát inženýrem. Střední školu zakončil s velmi dobrým prospěchem a vytoužený titul získal na prestižní Polytechnické škole roku 1900.
V témže roce navštívil Polsko, rodnou zemi své matky, která krátce předtím zemřela. Všiml si jedinečného řešení ozubených kol u čerpadel vody ze studní, které je odolné vůči opotřebení a má tichý chod. Po návratu veškeré své finanční prostředky investoval do koupě patentu tohoto tzv. ocelového šípového ozubení. Byl to tak šťastný nápad, že toto řešení převodů používá automobilka Citroën dodnes a charakteristický profil tohoto ozubení, dvě obrácená „V“ (tzv. chevron – ševron) se stal tovární značkou Citroënu.
V roce 1906 se André-Gustave Citroën stal ředitelem automobilky „Mors“, kterou úspěšně vedl. Inspiroval se u Forda v Americe a stal se průkopníkem pásové výroby ve Francii. 27. května 1914 si André-Gustave Citroën bere za ženu Georginu Bingen dceru Italského bankéře Genoese usedlého ve Francii. Měli spolu čtyři děti, Jacqueline (1915-1994), Bernarda (1917-2002), Maxime (1919-1990) a Solange (1924-1925). Za první světové války Citroën vyráběl munici pro francouzskou armádu už tímto způsobem. Po válce, roku 1919, byla muniční továrna přestavěna na sériovou výrobnu jednoduchých a levných automobilů značky Citroën určených pro širokou veřejnost
U Forda se Citroën poučil i v tom, jak se dělá reklama. Angažoval pro reklamní účely slavné osobnosti a využíval i velké události. Jeho reklama měla tak masivní dopad na veřejnost, že ještě než vyrobil první vůz, evidoval na 30 000 objednávek. V roce 1919 se přitom vyrábělo 30 vozů denně a prodalo se jich tento rok cca 2000. Příští rok výroba vzrostla na 100 kusů denně a prodalo se toho roku celkem víc než 12 000 vozů. Na počátku 30. let se Citroën stal čtvrtou největší automobilkou na světě.
Citroën se přitom nezaměřuje jen na výrobu a prodej automobilů, ale zavádí také pro své zákazníky doplňkové služby, servisní i finanční. Buduje obchodní síť, autoopravny, zavádí tištěné prodejní katalogy náhradních dílů. Začíná nabízet jednoroční záruční dobu, bezplatné servisní prohlídky po záběhu vozu a otevírá autoškolu. Vyrábí také první dodávková vozidla. Zakládá rovněž první továrnu na modely aut a nechá tisknout katalogy hraček.
Jako úspěšný podnikatel byl André-Gustave Citroën přesvědčen, že průmyslový pokrok musí jít ruku v ruce i s pokrokem sociálním. Zavedl bezplatnou podnikovou zdravotní péči, pro děti dětského lékaře, jesle a dětský domov. V továrně nechal vyhradit jednu místnost pro kojící matky, těhotné ženy dostávaly měsíční příplatky. Po porodu měly nárok na placenou měsíční dovolenou, kterou mohly strávit v Chaville, podnikovém centru speciálně uzpůsobeném pro potřeby šestinedělek a vybaveném na úrovni tehdejších nemocničních zařízení.
V továrně byly dále pro zaměstnance připraveny herní místnosti a tělocvična, místnost, kde mohly ženy šít, družstevní prodejna a závodní jídelna. Citroën také zavedl první nestandardní pracoviště v Evropě pro invalidní zaměstnance a všem svým zaměstnancům vyplácel 13. plat.
Další nadějný rozvoj firmy zastavila nešťastná kombinace několika událostí a osobních pochybení. V 30. letech nastala těžká hospodářská krize a Citroën nebyl ani za této situace schopen krotit svoji obrovskou hráčskou vášeň, dál sázel na dostizích, pochopitelně ne vždy úspěšně, a značné peníze prohrával v kasinech.
V automobilce v té době, roku 1934, vsadil na nový revoluční model, který změnil běh automobilových dějin. Vůz nazvaný „Citroën Traction Avant“ měl hned tři technické novinky, náhon předních kol, nezávislé zavěšení předních kol a odpružení torzními tyčemi místo dřívější per. K tomu dostal aerodynamickou samonosnou karosérii a odvážný a elegantní design. Náročné zavádění nové výroby a nerozumné hospodaření majitele továrny však přivedlo automobilku, nyní již akciovou společnost, do konkurzu. 60 % jejích akcií zakoupil koncern vyrábějící pneumatiky Michelin a André-Gustav Citroën byl požádán, aby odešel do důchodu. Se zdravím na tom nebyl dobře a za krátký čas, 3. července 1935 zemřel.
Finanční injekce ze strany Michelinu a rozumné hospodaření však prokázalo, že původní Citroënův nápad zavést výrobu nového, revolučně řešeného vozu, byl správný a životaschopný. Citroën Traction Avant se potom vyráběl ještě 23 let, až do roku 1957, a celkem bylo v různém provedení vyrobeno asi 760 000 těchto vozů.
A své místo na trhu si Citroën udržel dodnes. Ročně vyrobí cca 1,5 mil. nových vozů a na celosvětové výrobě se tak v objemu 90 mil. vozů ročně podílí 1,7 %.
