Od severovýchodu do této oblasti zasahuje geografická jednotka Česká křídová tabule nebo také pánev, která pak přechází v Barrandien (oblast, která zahrnovala místa, kde věhlasný, světově proslulý učenec 19. století Joachim Barrande získával své zkameněliny a která byla později geology pojmenována na jeho počest) a Pražskou pánev.
Joachim Barrande (11. srpen 1799 – 5. říjen 1883), francouzský inženýr, geolog a paleontolog, je dnes celosvětově známý právě zejména díky průzkumu geologických útvarů a zkamenělin ve středních Čechách.
Během svého pobytu v Čechách, kde tento přírodovědec prožil více než polovinu svého života, aby se zde mohl věnovat výzkumu zkamenělin starších prvohor, se Barrande velice rychle ocitl v kontaktu s českými kulturními kruhy, například s historikem Františkem Palackým nebo s jedním se zakladatelů dnešního Národního muzea v Praze, s hrabětem Kašparem Šternberkem. Ten Barranda požádal o posouzení možnosti stavby koněspřežné železniční trati údolím řeky Berounky. Vzhledem k nedostatku prostředků nebyla tato výstavba zrealizována, nicméně již uskutečněné práce Barrandovi odhalily právě velice bohatá naleziště zkamenělin, zejména trilobitů, a to především u Skryjí a Týřovic. Barrande zde doslova našel doživotní objev svého badatelského zájmu.
Po roce 1840 Barrande uskutečňoval, a to většinou pěšky, mnoho cest po středních Čechách, aby mohl zmapovat území, které v prvohorách pokrývalo mělké moře. Zkoumal zejména okolí Prahy a ve svých dalších výzkumech se zaměřil především na směr k Berounu, případně dále na Rakovník nebo Příbram.
Za svůj vědecký přínos byl Barrande několikrát oceněn, například Wollastonovou medailí, kterou mu v roce 1857 udělila Londýnská geologická společnost. Již necelý rok po jeho smrti, v roce 1884, byla u nás na jeho počest pojmenována národní přírodní památka Barrandovské skály poblíž pražského Zlíchova, na kterých byla umístěna veliká pamětní deska.
Od roku 1928 po tomto významném vědci nese jméno pražská čtvrť Barrandov. Po Barrandovi byl dále pojmenován i silniční most přes Vltavu v Praze a ve Skryjích můžeme navštívit Muzeum Joachima Barranda, kde se nachází rovněž i jeho bronzový pomník.
Další pamětní deska byla umístěna v podzemí příbramských rudných dolů v hloubce přibližně 1000 metrů pod zemským povrchem, kam se Barrande za účelem výzkumu nechal spustit v době, kdy mu bylo již 80 let. V té době se jednalo o nejhlubší hlubinný důl na světě. Po ukončení těžby byla tato pamětní deska vyzvednuta z podzemí a dnes je uložena ve sbírkách Hornického muzea Příbram. Barrandova sbírka a rovněž i rozsáhlá knihovna jsou uloženy v Národním muzeu v Praze.
