Zájem o možnost zemřít doma, obklopen těmi nejbližšími, mezi nevyléčitelně nemocnými stále roste. Je tomu tak i na jižní Moravě, kde funguje několik mobilních a dva lůžkové hospice. Podle jejich provozovatelů k tomu přispívá nejen větší informovanost, ale i přístup zdravotních pojišťoven a samospráv. Problémem je však nedostatek kvalifikovaného personálu. Kromě zdravotních sester chybí například i psychologové nebo lékaři s odpovídající atestací.
Největším poskytovatelem hospicové péče v Jihomoravském kraji je Diecézní charita Brno, která provozuje osm mobilních hospiců a v Rajhradě na Brněnsku také jeden lůžkový. V domě s padesáti lůžky zemřelo v uplynulém roce téměř 300 lidí. Mobilní hospice se loni postaraly o 614 klientů, přičemž například v roce 2020 to bylo 526. Nepřetržitá služba Kapacitní možnosti hospicové péče ovlivňuje nedostatek personálu, který je nyní pro charitu největší komplikací.
„V současnosti chybí nejen zdravotní personál, ale třeba i psychologové. Na všechny členy týmu jsou kladeny vysoké profesní a osobnostní nároky,“ poznamenala Radka Kuncová, vedoucí Mobilního hospice sv. Martina v Blansku. „Pracovníci jsou také jen lidé s běžnými starostmi, domácností a dětmi a zastupitelnost v případě nemocnosti nebo nepředvídatelných okolností komplikuje chod nepřetržitě dostupné služby. Když si představíme v mobilním hospici klasické zajištění pěti sestrami, výpadek jedné je citelný,“ dodala.
Je to těžké!
V péči organizace Girasole loni zemřelo více než 80 lidí. V roce 2021 to přitom bylo 63 a rok před tím 47. Ředitel zařízení Miroslav Prchal sdělil, že v současnosti je dostatek pracovníků na všech pozicích. Dodal ale, že je to štěstí. „Sehnat v dnešní době zdravotní sestru, která by zahořela pro paliativní péči a šla k nám pracovat, i když se těžce snažíme vyrovnávat platové podmínky, jaké by měla v nemocnici krajského či státního zřizovatele, je velmi těžké,“ řekl s tím, že ještě větší nedostatek je v dostupnosti lékařů s atestací.
Podobně to vnímá i ředitel brněnského Hospice sv. Alžběty Josef Drbal, kde se ročně starají zhruba o 400 lidí. Podle něj se sice financování této péče i díky přístupu zdravotních pojišťoven a zástupců samospráv zlepšilo, přesto ale nemohou nabízet platy jako v jiných zařízeních. „Posilu v řádu jednotek bychom uvítali. Zaměstnanci ale musí být zapálení a trochu se i uskromnit, co se týče mezd,“ připustil ředitel.
Podprůměrný plat
Podle prezidenta Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče Roberta Huneše nejsou podmínky pro fungování mobilních hospiců vhodně nastaveny pro působení na venkově, hodí se spíš pro velká města. Domácí hospice tak v České republice chybí zhruba v polovině okresů. Světová zdravotnická organizace doporučuje pět hospicových lůžek na 100 tisíc obyvatel.
„Obecně ve zdravotnictví je to těžké, ale v domácí hospicové péči je to ještě těžší,“ vysvětlil Huneš. Práce v mobilním hospici podle něj navíc není vhodná pro každého, sestra musí být zvyklá pracovat samostatně, ale také třeba dobře řídit auto. „Práce tak lidsky náročná, emočně a psychicky, že mladý absolvent po škole není natolik vyzrálý, aby v takové branži mohl dělat. Čest výjimkám,“ uvedl. „Výměnou za to dostanou podprůměrný plat.“
Dusno kolem hospiců
Debatu o fungování hospiců před nedávnem rozvířil článek v Lidových novinách, který přinesl informace o tom, že péči o umírající hradí pojišťovny hospicům jen po dobu třiceti dnů. „Vyhláška, která de facto určuje, že by měl slušně vychovaný umírající pacient skonat do třiceti dnů, je pro mne absolutně skandální. Z pohledu každého člověka je nehorázné, že taková vyhláška vůbec existuje,“ nechal se v článku slyšet Andrej Babiš (ANO), který měl ovšem možnost, ještě ve funkci premiéra, vyhlášku změnit.
Článek vyvolal obrovskou vlnu pobouření, ozvala se Charita, pojišťovny, ministerstvo zdravotnictví i provozovatelé hospiců. Reagovali zejména na výrok, že provozovatelé hospiců se „přesluhujících“ pacientů zbavují tím, že je zabíjejí zvýšenou dávkou opiátů, které tak jak tak berou proti bolesti. „Mimo záznam mnohé hospice připouštějí, že existuje i jiné tajné řešení: trpícímu pacientovi ‚odmítajícímu‘ zemřít v určené lhůtě píchnout vyšší dávku morfia a zabít ho. Tedy jakýsi nepřiznaný způsob eutanazie,“ napsal konkrétně autor článku Tomáš Lánský.
„Paliativní péče je nesmírně citlivé téma. České domácí hospice dělají obdivuhodnou práci. Článek na serverech @iDnescz a @lidovky považuji za cynickou bulvarizaci a bezkrupulózní snahu o zvýšení čtenosti na úkor hospiců i všech, o které pečují,“ zareagoval na jeho slova například ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09).
Vydavatelství MAFRA se nakonec omluvilo za to, že „nedopatřením dali do pojítka zcela nepřijatelnou naznačovanou praxi cíleného podávání nadměrného množství tlumících léků vedoucí ke smrti pacienta, o které psal autor daného článku, s vyjádřením paní ředitelky společnosti PAHOP. Takováto spojitost z článků však nevyplývá, a proto jsme hned po zjištění dané věci naše stanovisko upravili. Společnosti PAHOP se za tuto chybu omlouváme.“
S využitím ČTK
