Období protektorátu bylo národnostně, společensky i politicky jedním z nejtemnějších období naší historie. Právě v tomto období se chodu státu a především německého válečného tažení muselo přizpůsobit úplně všechno, až po každodenní stravování. V rámci přídělového systému se tak kupovala řada věcí pouze za předem určené lístky. Jak se žilo hospodyňkám?
Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich začal po příchodu do Prahy okamžitě uskutečňovat politiku cukru a biče. Zaměřoval se především na dělníky ve zbrojních továrnách, na nichž závisel úspěch německé armády. Pro ně zařídil vyšší příděly tuků, cigaret, alkoholu a nechal zřizovat i podnikové jídelny nebo rekreační střediska. Také pracovní ochranné pomůcky v podobě nové obuvi byly tehdy novinkou. Takový dělník bral měsíčně 430 korun, v závodní jídelně měl teplé jídlo za 2 až 4 koruny, což bylo opravdu obrovským benefitem. Na černém trhu tehdy stálo třeba jedno vejce 10 korun a kilo masa až 300 korun.
Protektorátním přídělovým systémem bylo „obchodováno“ různé zboží, které bylo rozděleno do několika skupin. Těchto skupin bylo šest základních; existovaly tak lístky na potraviny, lístky na oděv, lístky na mýdlo, lístky na tabák, lístky na pohonné hmoty a lístky na krmiva pro nezemědělská zvířata.
Samotné přídělové lístky pak byly vydávány na tzv. přídělové, zásobovací období, což byly čtyři kalendářní týdny, které se obvykle nekryly s kalendářním měsícem. Příděly byly také rozděleny pro různé věkové a pracovní kategorie.
Všudypřítomný přídělový systém
Podívejme se ale, jak na tom byly domácnosti s příděly potravin a s čím musely hospodyňky vystačit. Lidé byli, jak už bylo pro Německo zvykem, rozděleni do příslušných skupin podle druhu práce, kterou zastávali. Dělili se tak na osoby normálně pracující, těžce pracující, nejtíže pracující a děti. Například masa mohli za týden odebrat osoby normálně pracující půl kila, těžce pracující rovné kilo a nejtíže pracující dokonce jedno kilo a dvě stě gramů, děti byly bez nároku, Tuku mohli lidé odebrat 210 g, 330 g, resp. 675 g, dle kategorie do které spadali, děti pak podle věku. Zajímavé je také množství chleba, který si mohli lidé pořídit, bylo to 2 900 g, 3 800 g a 4 800 g, opět dle kategorií, nebo určitou část mohli přeměnit za mouku.
Cukrovinky na Vánoce byly horkým zbožím
Cukru bylo na příděl jednotně 400 g a jednou ročně 1 500 g na zavařování. Do přídělového potravinového systému spadaly i nápoje a tak si lidé na týden mohli pořídit 40 g kávy a 160 g kávovinové náhražky. Zvláštním artiklem pak byly nejrůznější čokoládové bonbóny a malé čokolády, lidé totiž často nejrůznější cukrovinky i zmíněný samotný cukr během roku směňovali právě za čokolády a bonbóny, aby si pak na vánoční stromeček měli co pověsit.
Dané příděly se pak měnily s průběhem války a tak na podzim 1944 měli lidé na osobu na den 1/16 l mléka, na týden 1 vejce, ¼ kg masa, 1 425 g chleba a 3 a ½ kg brambor. Na měsíc pak 140 g másla, 60 g sádla, 160 g umělého tuku, 1 200 g cukru, 16 housek, 25 cigaret nebo 5 doutníků.
Když maso, tak králík
Nejdostupnější byl tak vzhledem k potravinovým lístkům právě králík. Toho bylo totiž možné chovat jak na vesnici, tak i v městské zástavbě. Samozřejmě, že zemědělci na venkově chovali dobytek, ten se ale evidoval a maso se muselo odevzdávat. Stávalo se ale, že se občas porážela prasata načerno a maso a masné výrobky se prodávaly lidem z města.
A jak vypadal takový vzorový jídelní lístek na týden?
P O N D Ě L Í:
Svačina: jogurt nebo podmáslí a chléb
Oběd: polévka z kostí s kroupami, nastavovaná sekaná pečeně, bramborová kaše, hlávkový salát
Večeře: bramborový guláš
Ú T E R Ý:
Svačina: chléb s bramborovou pomazánkou
Oběd: celerová polévka, bramborové závitky s párkem a salátem
Večeře: koláč z ječné mouky, čaj
S T Ř E D A:
Svačina: chléb s máslem
Oběd: pórková nebo kmínová polévka s opraženým chlebíčkem, bramborové knedlíky se škrobovou moučkou, se zelím nebo špenátem, popř. s povidlovou omáčkou
Večeře: dršťková polévka s chlebem nebo brachovo-bramborová polévka
Č T V R T E K:
Svačina: chléb a brukev nebo jiná syrová zelenina či ovoce
Oběd: chlebová polévka, makarony s játrovou nebo gulášovou omáčkou
Večeře: bramborové topinky, pivo nebo čaj
P Á T E K:
Svačina: sýr a chléb
Oběd: bramborová polévka, vdolečky s marmeládou, černá káva
Večeře: karbanátky z vloček a sušené zeleniny s omáčkou okurkovou nebo z divočinky
S O B O T A:
Svačina: chléb a rozdělaný tvaroh s koprem
Oběd: polévka z rajského protlaku, bramborové placky se špenátem
Večeře: chléb s pomazánkou z kvasnic nebo sýrovou pomazánkou
N E D Ě L E:
Nebyla žádná svačina, ale na odpolední výlet s sebou bramborový salát a chléb
Oběd: polévka hovězí falešná, Sikulský guláš s bramborem a salátem, reveňový kompot
Večeře: chléb s máslem a ředkvičkami, pivo nebo čaj.
Snídaně byly celý týden jednotvárné a zpravidla se skládaly z kávy, chlebu, popř. Marmelády nebo umělého medu.
Přídělový systém u některých druhů zboží pak přetrval i po válce a zcela odstraněn byl teprve až při měnové reformě v roce 1953.
Zdroj:
VAVŘÍNOVÁ, M. Za války byly potraviny na příděl: Půl kila masa na osobu na týden a černý obchod s předraženými cenami. Online www.toprecepty.cz
Česká televize/ČT24: Jídlo za protektorátu: Náhražky i tajné zabíjačky, 15.3.2014, online www.ct24.cz
UHLÍŘ, J., B., KAPLAN, J. Praha ve stínu hákového kříže. Praha: 2005.
