Očištění požehnané panny Marie
Hromnice, které připadají na 2. února, vycházejí z kořenů křesťansko-judaistických tradic. Panna Maria navštívila chrám, podrobila se rituálním očistným obřadům a přinesla Bohu zástupnou oběť za syna. Tehdy moudrý Simeon nazval malého Ježíše „světlem k osvícení národů“.
Svátek „Očištění požehnané panny Marie“ se stal svátkem „Uvedení Páně do chrámu“ nebo „Zasvěcení/Obětování Páně“. Provázely ho svíce ozařující svatostánek či nesené v liturgických procesích. Od počátku 11. století se objevuje zvyk posvěcovat „hromničky“; údajně vycházel ze Simeonova výroku, určeného Beránku Božímu.
Svíčky posvěcené knězem na zmíněný svátek Očištění/Zasvěcení, jinak Hromnice, chránily před bleskem, ohněm, pohromou, nemocí a smrtí – před ďáblem a zlem vůbec. Lidé je rozsvěcovali za bouří. Umírajícímu vkládali hromničku do sepjatých rukou, aby posvítila jeho duši na cestu do nebe.
Se svící na Hromnice požehnanou obcházeli úly, aby se dařilo včelám, připravovali s ní zrno na setbu a prosili Boha o dobrou úrodu. Ale také se s hromničkou a jejím voskem čarovalo.
Perun a Hromnice
Křesťanská víra navázala na pohanskou představu Slovanů, že se z podsvětí vrací Perun, bůh blesku, hromu, ohně, Slunce. Zapudí nečisté síly a krutou Zimu, otevře brány jara.
Předvečer svátku vítaly hostiny, z nichž se odložilo bohům. Věštilo se, nejčastěji se odhadovalo, co přinese stávající rok. Čím chmurnější den Hromnic, tím lepší vyhlídky na brzké jaro a dobrou úrodu. K Hromnicím se váže nejvíce pranostik, téměř stovka!
Na Hromnice se obřadně vyorala první brázda. Žehnalo se studánkám a pramenům, aby bylo dost vody. A všichni doufali, že se jim podaří zaslechnout skřivana, posla Jara.
Lidé se bouřek báli, ale na tu první jarní čekali. Se zahřměním přichází mocný Perun se svou sekerou, zahání běsy a přivolává nový život. Snažili se mu pomoci. Zažehávali posvátné ohně, zatínali sekery do země, bušili kladivy do Perunovi zasvěcených dubů. Ženy tloukly domácím nářadím. Muži nadzvedávali těžké předměty, aby dodali Perunovi sílu. Ostatně zvyk zvednout při bouřce něco těžkého vydržel až dodnes.
Imbolc, den svaté Brigity
Hromničky? To jsou přece „candlemas“! Nazývají se tak Hromnice v anglosaském světě. Také je provází požehnání svící a slaví se ve stejnou dobu. Říká se jim i „Bridget’s Day“, Brigitin den. Původně se jednalo o pohanskou oslavu nadcházejícího jara, zasvěcenou bohyni Brighid. Známe jej jako Oimelc či Imbolc. Slavnost provázel kult ohně… a hádání počasí.
Brighid vládla ohni a Slunci podobně jako Perun, byla patronkou bardů a kovářství. Představovala rovněž jeden z aspektů Trojjediné bohyně, Pannu – nevěstu. Křesťanství vyměnilo Brighid za svatou Brigitu z Kildare, jejíž svátek se kryje s Hromnicemi. Bývá zobrazována s biskupskou berlou, s očistnými plameny a často s ovečkou či přímo jako pastýřka, neboť je také ochránkyní domácích zvířat.
Imbolc se původně jmenoval La’áOimelc, „Mléčný svátek“. Nabízí rozluštění záhady oslav na počátku února. U ovcí totiž nastupuje nové období laktace, rodí se první jehňata. Ovce, důležitý zdroj obživy, chovali starozákonní Židé, Keltové i Slované. Nový život byl zde, třebaže vládla zima. Slabá jehňata nosili k ohňům zahřát, ohněm odháněli dravou zvěř. Ponorná řeka kulturního podvědomí ovlivňuje mnohé…
Hromnicemi končí nejtemnější období roku. Do Betline, prvního máje, zbývají tři měsíce. Za starých časů znamenaly těžké období nedostatku a umírání. Ale zlé síly se vracejí do podsvětí a vzduch osvěží první náznak jara!
