Přijeli snad na beranu?
Není jisté, na jakých zvířatech Tři králové vlastně přijeli, neboť Bible o tom nehovoří. Mohou tedy mít tři koně, jako v Alšově betlémě i na jeho obrázcích, i když spíš proto, že Aleš koně miloval a velbloudy asi moc nemusel. Jeden král na velbloudu je další možnost. A když arabský jezdecký velbloud, tak bílý mehari. Toho ovšem lidová tvořivost přetvořila pro účely obchůzek na klibnu, maškaru bílého koně. Ovšem někdy má klibna na hlavě něco jako chobot a kly, podle toho že jeden z Tří králů přijel snad na slonu. A někdy má taky klibna hlavu berana, na kterém určitě za Ježíškem nepřijel vůbec nikdo. Tak se v tom pak vyznejte!
Cennější než zlato?
Tři králové dovezli Ježíškovi tři dary v blíže neurčeném množství a obalu, tradičně zobrazované jako spíše menší truhlička či nádobka, která se dá pohodlně držet v rukách a obdarovanému nabídnout. Zlato je zlato tehdy jako dnes, ty další dvě věci jsou kadidlo a myrha. Kadidlo, přes podivné asociace, které může jeho název vyvolávat, je vonná pryskyřice, která se získává se z kmene keře kadidlovníku pravého (Boswellia sacra). Pokud se zapálí, vydává aromatický kouř, kterému se připisují léčivé až zázračné účinky. Myrha je sušená míza stromu myrhovníku Commiphora, která při zapálení vydává typickou hořkou vůni. Pálila se např. ve starém Římě při pálení mrtvých, aby přehlušila nepříjemný zápach, který tento obřad nutně provází. Myrhovník i kadidlovník patří do stejné čeledi rostlin březulovitých, které rostou jen v tropech a subtropech. Pozor také na záměnu myrhy s myrtou (myrta obecná, Myrus communis) z čeledi myrtovitých, která žádnou pryskyřici neposkytuje.
Vzhledem k tomu, že kadidlo i myrha bývaly ve starověku vyvažovány zlatem a myrha někdy bývala 5x dražší než kadidlo, jednalo se o dary vskutku královské. Dnes je situace jiná, kilo kadidla pořídíte asi za 5000 Kč a kilo myrhy za 7500 Kč. Takže člověk by jako královský dar vedle zlata čekal spíše nějaké drahokamy. Hovoří se ale také o tom, že tyto královské dary je třeba vnímat pouze v symbolické rovině. Zlato symbolizuje, že Ježíš je Králem, kadidlo jeho kazatelské poslání a myrha, že zemřel za všechny křesťany.
V každém případě ale logiku nemá to, že při obchůzce „Tři králové“ dary nepřinášejí, ale naopak čekají, že něco dostanou.
Šťastné děti!
Pokud jste si všimli v článcích o adventu a Vánocích, tak pro děti bylo toto období sice velmi výchovné, ale také hodně traumatizující. Pořád je někdo něčím strašil, z něčeho zkoušel, posmíval se jim a často je i bil. Tři krále jsou snad jediný svátek v tomto období, kdy jim nic takového „tradičně“ nehrozilo.
Neustálé obdarovávání
Vzhledem k obrovským sociálním rozdílům mezi lidmi v dřívějších dobách to při analýze způsobu slavení zimních svátků vypadalo na neustálé nájezdy chudších občanů do domácností těch bohatších, a „nájezdníci“ stále očekávali a vynucovali si nějaký drobný dárek, „koledu“, cokoliv, případně bylo zvykem obdarovat čeleď a na Štědrý den i stromy, oheň, studny a vůbec. Toto „obdarovávací“ období začínalo svatým Martinem (11. listopadu) a Třemi králi naštěstí již končí. Další „koleda“, a ne již tak intenzivní, hrozí až na Velikonoce.
Pokud vám současná vánoční charita, jako televizní adventní koncerty nebo Tříkrálová sbírka, už lezou na nervy, je to pochopitelné. Almužnu, a nic jiného současné charita vlastně není, dáváme dobrovolně a rádi jen ze své vlastní vůle. Ne, že si někdo almužnu vynucuje, citově ostatní vydírá a manipuluje s nimi. Přitom ta hranice, kdy už podnět k obdarování vnímáme jako vynucování, je u každého jiného.
Připomeňme si také, že Martin Luther jako církevní a protikatolický reformátor, byl zásadně proti udělování almužen. Pokud je někdo chudý, tak je tomu tak z Boží vůle a má to tedy tak být. Darováním almužny tuto Boží vůli vlastně narušujete, a to by s vám taky nemuselo vyplatit.
V Shakespearově Večeru tříkrálovém žádné Tři krále nečekejte!
A to proto, že v Británii žádný takový svátek neexistuje. Veliký alžbětinec svou hru nazval Dvanáctá noc (počítáno od Ježíškova narození), kterou v anglikánské Británii končilo liturgické vánoční období a začíná masopust. Proto se tohoto dne také uklízí vánoční dekorace. Nechat tento úkon na později znamená přivolat smůlu. Dříve se však za konec vánočního období považoval až 2. únor, tj. 40 dne po Štědrém dnu (a na Hromnice). Tohoto dne se Panna Marie podle tradičních zvyklostí dostavila do chrámu k rituální očistě po porodu.
Masopustnímu nevázanému veselí odpovídá také rozpustilý ráz Shakespearovy „romantické komedie“. Večer tříkrálový se jí u nás říká jen proto, že ji tak přejmenovali naši překladatelé, vycházející, možná, z dřívější anonymní divadelnické tradice.
A ten mobil?
Našemu národu není nic svaté a je schopen si udělat legraci z čehokoliv, i v těch nejtěžších dobách. Heydrich Čechy označil za „smějící se bestie“ a právě možná díky svému smysl pro humor český národ překonal husitské války, Bílou horu, Habsburky, německou okupaci, sovětskou totalitu a překonová i některé absurdity EU, když nařízení GDPR překládá jako „jdi do pr…..“.
Vtípek o brejlích a mobilu v souvislosti se Třemi králi je ale nejen laskavý, ale i užitečný. Písmena KMB napsaná nad dveřmi totiž napovídají, co si nemáte zapomenout, když jdete ven – klíče, mobil, brejle.
