Ale prý to nakonec bylo všechno jinak. Richard III: z Yorku byl po celá staletí zpodobňován jako znetvořený, a proto až ďábelsky zlý a krutý tyran. Nahrávalo tomu to, že jeho ostatky byly celá staletí nedostupné i Shakespearova hra, kterou mnozí vnímali jako realitu. Mylně.
Hlavně proto, že se jedná o legendu, a ta vždycky zůstane do jisté, mnohdy značné míry, neurčitá. Navíc ji lidová tvořivost dokáže někdy dotvořit způsobem zcela nečekaným.
Čas. Co je vlastně zač? Neprostorové lineární kontinuum, v němž se události stávají ve zjevně nevratném pořadí. Ale také nejoblíbenější oběť našich výmluv. Ze všechno může přece čas. Když odmítáme plnit povinnosti či převzít za něco odpovědnost. Nebo se nám jenom nechce na schůzku. Vždycky je nejlepší svést to na nedostatek času, že? A co na téma čas pronesly světové osobnosti?
Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka. Doprovází nás už více než 14 tisíc let a nikde bychom nenašli věrnějšího a oddanějšího společníka. Pojďme se podívat, co o našem čtyřnohém příteli řekli slavní.
Z díla Jaroslava Kvapila se nám nejspíš vybaví libreto Dvořákovy Rusalky (Národní divadlo, 1901). Přestože byl Jaroslav Kvapil hlavně divadelní režisér, režíroval i tři filmy: Ahasver (1915), Zlatý klíček (1922), a Prodaná nevěsta (1933), podle jeho hry Oblaka natočil režisér Svatopluk Innemann v roce 1933 film Skřivánčí píseň. Napsal osm sbírek básní, některé byly později zhudebněny (J. B. Foerster, Jindřich Jindřich). V roce 1946 titul mu byl udělen titul národní umělec, v roce 1998 Řád T. G. Masaryka II. třídy, in memoriam.
Křesťanská tradice přetransformovala slavnosti letního slunovratu do svátku Jana Křtitele a tím posunula i děj této hry z noci slunovratové na noc z 23. na 24. června. Na jejím kouzlu to však nemění vůbec nic.