Podle barvy peří husy se usuzovalo, jaká bude zima – Jestliže peří bylo bílé, tak sněživá zima, pokud ne, tak blátivá – což už dnes nemůžeme předpovědět, neboť drtivá většina z nás kupuje husy bez peří nebo jen rozporcované v obchodech. Také se předpovídalo podle hrudní kosti – Je-li kobylka z husy o Martině zabité bílá, tuhá zima zavítá.
Předpovídání počasí
Svátek sv. Martina 11. listopadu býval významným dnem. V koloběhu ročního života na venkově končily podzimní práce a zima se svými průvodci se již připravovala vtrhnout do vesnice. Proto se i k tomuto svatému vztahují pranostiky, zvláště ve vztahu zemědělství – počasí:
- Po sv. Martině, zima nežertuje, přichází sníh i mráz kvaltem.
- Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.
- Je-li zamračeno na svatého Martina, bude zima levná; je-li jasno, bude zima tuhá.
- Když svatý Martin se sněhem přiběžel, bude v něm celý měsíc ležet.
- Na svatého Martina slunečno – dlouhá zima.
- O Martině po ledu – o Vánocích po blátě.
- Na svatého Martina bývá dobrá peřina.
- Chodí-li husa o Martině po ledě, bude chodit o vánocích po blátě.
- Martinův led, bude vodou hned.
Nejznámější pranostika o Martinovi na bílém koni už přestává být aktuální, protože sněžit začíná až později v prosinci a některý rok takřka ne. Tato pranostika se objevila asi před 150 lety, kdy v Evropě převládalo chladnější období, ale od 19. st. se klima otepluje. Musíme si uvědomit, že naše republika je dosti výškově rozdílná a tak na dvou různých místech může být i opačné počasí. A tak je to i s pranostikami.
„Svěcení Martínka“
Také naši předkové „světili Martínka“ – užívali si pověstného hodování a následující rčení vyjadřuje potupnou urážku – Kdo Martínka zhusta světí, statek dýmem mu vyletí.
Kromě husy byly také „svatomartinské rohlíčky“, v podobě podkovy, obvyklým jídlem.
A pohled na pečenou husu u přítomných vyvolával nadsázku – „O sv. Martině husa nejpěkněji zpívá.“
Soucit a pomoc
Sv. Martin jedné studené noci uviděl u městské brány v Amiens spoře oblečeného žebráka. Protože u sebe neměl ani jídlo, ani peníze, rozetnul mečem svůj důstojnický plášť a polovinu mu daroval. My v dnešní době nenosíme s sebou meč a nemůžeme se proto okamžitě a na místě o část svého oblečení rozdělit s potřebnými. Můžeme ale přebytečné šatstvo darovat organizacím, které ho potřebným lidem předají. Když jdeme na nákup, máme s sebou, na rozdíl od sv. Martina, peníze. V sobotu 10. listopadu proběhne ve více než 660 prodejnách v ČR charitativní akce – Národní potravinová sbírka. Můžeme tak zakoupením trvanlivých potravin a drogistického zboží dle seznamu a odevzdáním na určeném místě za pokladnou pomoci lidem, jejichž životní situace je natolik tíživá, že si nemohou zajistit základní potraviny vlastními silami. Mohli bychom jim tak alespoň zčásti umožnit „světit Martínka“.
A to „martínkování“? Už dávné zprávy z Čech i z ciziny se shodují na tom, že se na Martina staří scházívali, hodovali a korunou hodokvasu bývala martinská husa. Pro naše předky „Martínek“ znamenal cosi jako kvasovník (hodovník) a prostopášník. Kdo často „martínkoval“, dospěl do Nuzic a Chudobiců.
