Planetárium je zařízení bohulibé, slouží k zpřístupnění a popularizaci vědy s názvem astronomie širokým vrstvám obyvatelstva. Pokud je z toho cítit ironie, potom se omlouvám, to si planetária nezaslouží. Právě naopak. Dokud neexistovalo elektrické osvětlení a zvláště osvětlení ulic, naskýtal se pohled na krásy nočního nebe po každém západu slunce. Podle počasí, pochopitelně. Těch pár loučí na nárožích, nebo pozdější plynové lampy na tom nemohly nic příliš změnit.
Dnes je situace, bohužel, úplně jiná. Člověku se podařilo udělat z noci den. Zvláště ve velkých městech. Z nebeských těles je vidět ve dne Slunce, Měsíc podle situace ve dne i v noci a po setmění možná planeta Venuše. I když tou si už nejsem tak úplně jist. Nic víc na obloze neuvidí. Pokud někdy vyrazí na dovolenou a čirou náhodou se ocitne pod hvězdnou oblohou, existuje několik možností. Nebude se o to zajímat. Bude se divit pohledu, který se mu naskytl, ale údivem to skončí. A tou třetí možností je, že se začne o hvězdy vážně zajímat. Pro ten poslední druh lidí byla vymyšlena planetária. Jako zdroj poučení a v dnešní době jako náhražka za něco, co by člověk mohl vidět jen při kolapsu energetické sítě.
Bývalé Československo, a státy, které vznikly po jeho rozdělení, se mohou pyšnit nejhustší sítí lidových hvězdáren na světě. Jistě, naše země nebude nikdy mít megateleskopy umístěné v horách, kde neviděli déšť několik století. To ale nemá v Evropě nikdo. Nicméně dvoumetrový teleskop na hvězdárně v Ondřejově také není žádným trpaslíkem. Zde jde přeci o něco úplně jiného. Jde o to, aby se lidé opravdu hlouběji seznámili s vesmírem. Aby se mezi nimi ještě na počátku 21. století opět nevyskytovali nepříliš hloubaví jedinci, kteří si myslí, že je naše planeta placatá.
Pražské planetárium tento úkol plní beze zbytku a dokonale. Kopule, na kterou se promítá vzhled noční oblohy, patří se svými 23,5 metry průměru, k největším na světě. Bylo otevřeno v listopadu roku 1960. I přes svůj, řekněme zralý věk rozhodně neustrnulo v minulosti, a kráčí s dobou. Vesmír je zde demonstrován formou, která rozhodně návštěvníka pobaví a hlavně poučí. Názorné pomůcky, modely, mapy, dokumentární filmy spojené s pečlivě vytvořenými efekty, osloví i nejnáročnějšího návštěvníka. No, a pokud se zajímáte o astronomii podrobněji, najdete zde mapy hvězdné oblohy, knihy odborné i zábavné. Atlas Coeli, dílo Antonína Bečváře, dílo světové extratřídy, je zde rovněž k dispozici, i když budete muset hlouběji do kapsy. Až se někdy vypravíte s dětmi do Prahy, vzpomeňte si, že zde není jenom orloj a ZOO. Návštěva planetária stojí za to.
