Tím člověkem byl americký spisovatel Ray Bradbury, klasik světové vědeckofantastické literatury, který se zařazuje do období Zlatého věku science fiction. Narodil se 22. 8. 1920. Maminka byla původem ze Švédska. Psané a tištěné slovo bylo rodinnou tradicí, dědeček i pradědeček byli vydavatelé novin. Bradburyho zájem o psaní byl podmíněn tedy zřejmě i geneticky. Další dvě události, které jeho schopnosti usměrnily tím žádoucím směrem, bylo shlédnutí divadelní hry Zvoník u Matky Boží, a v jeho dvanácti letech kouzelnický výstup známého eskamotéra, který ho fascinoval. Kouzla miloval celý život, dokonce se měl vyjádřit, že kdyby nepsal, tahal by králíky z klobouku.
Vystudoval střední školu, ale na vysokou již nešel. Studium bylo tehdy velmi drahé a on si doplňoval vzdělání návštěvami knihovny, kde trávil prakticky veškerý volný čas. Později to ohodnotí komentářem, že zde získal všechny informace, které pro svoji práci potřeboval. Psal povídky, poezii a přivydělával si prodejem novin. V roce 1941 vydá první sci-fi povídku, v prestižním časopise, za což obdrží honorář patnáct dolarů. Od té doby pracuje jako spisovatel na plný úvazek.
První sbírka povídek vychází již v roce 1947, pod názvem Temný karneval. V češtině vyjde až o šedesát let později. Následuje Marťanská kronika, z roku 1950. Román 451stupňů Fahrenheita, z roku 1953, je téměř biblí milovníků tohoto žánru. Děsivá vize budoucnosti, která nepotřebuje knihy, které se spalují a jejím čtenářům hrozí drakonické tresty. V roce 1956 si trochu odpočine od fantastiky, a napíše scénář k filmu Bílá velryba. Práce na trilogii s názvem Pampeliškové víno, kterou začal psát již v roce 1957, se protáhne na půl století. Ray Bradbury se nevěnoval jen sci-fi. Mysteriózní příběhy, horory, fantasy, alegorie, to je další a neoddělitelná část jeho práce. Důkazem je román Tudy přijde něco zlého, z roku 1962, kde se prolínají prvky fantasy, s jeho vzpomínkami na dětství. Jen pro zajímavost uvedu, že inspirací pro název byla Shakespearova hra Macbeth, kde čarodějnice říká: „Hádám z palce bolavého, tudy přijde něco zlého.“
Snad se v Bradburym ozvaly zasuté vzpomínky, na jeho upálenou prababičku ze sedmnáctého století. Motivy ohně se u něho vyskytují docela často. Není zde prostor, věnovat se podrobněji všem jeho dílům, kterých bylo velmi mnoho. Ray Bradbury byl svérázná postava. Nikdy nezískal řidičské oprávnění, což je zvláště v USA, dost velký nedostatek. Odmítal počítače a internet, prohlašoval, že mu psací stroj stačí. I kdyby ale psal jen tužkou na papírový sáček, vytvořil by stejně nesmrtelné dílo. Ray Bradbury fyzicky zemřel pátého června 2012, v Los Angeles.
