Studio ALTA propojuje umělce, veřejnost a různorodé komunity, prostor s ním společně sdílí několik uměleckých a sociokulturních subjektů, které jsou souhrnně nazývané coby spolubydlící organizace. Stejně jako Studio ALTA tam budou buď do konce roku, nebo v případě prodloužení výpůjčky déle.
Následně dojde k rekonstrukci celé Invalidovny, která bude sloužit k jiným účelům. Už v současné době se od pátku do neděle (10-16 hodin) konají prohlídky Invalidovny pro širokou veřejnost. Všem zájemcům je otevřen i široký program Studia ALTA, a to ve všední dny od 15 do 22 a o víkendech od 10 do 22 hodin. Akce se budou konat i v létě. Bližší informace lze nalézt na webu Studia ALTA.
Umění i vzdělávací aktivity
„Mimo akce pro veřejnost zde budou iniciativy denně pracovat na svých vlastních projektech. Je nám ctí naplnit historickou budovu Invalidovny kvalitním uměním, kulturními a vzdělávacími aktivitami, které zde realizujeme společně s dalšími spolubydlícími organizacemi,“ uvedla při setkání s novináři ředitelka Studia ALTA Lucia Kašiarová. Na dotaz Našeho REGIONu, jaké to v objektu bylo v době nouzového stavu, uvedla, že dobré, neboť plno lidí mělo čas a pomáhalo.
Primárně se Studio ALTA věnuje oboru současného tance, workshopům pro profesionální tanečníky a pronájmu zkušeben, užší spolupráci navázala i s uměleckými skupinami z oboru pohybového divadla – tYhle, Uffenživot, Terezou Ondrovou a Peterem Šavlem.
Jednou ze spolubydlících organizací je Tlustá čára. Její představitelka Ivana Kočíková uvedla, že skoro každý se setkal se někým, kdo se měl problém s nějakou závislostí nebo třeba šikanou. A je třeba za tím udělat tlustou čáru v podobě nějaké tvorby. Organizace proto pravidelně vyhlašuje určité téma – aktuálně jsou to sekundární oběti vězeňství, což je třeba rodina odsouzeného.
Historie a genius loci
Barokní budova Invalidovny byla postavena v letech 1731-1737 na základě plánů architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera na pokyn císaře Karla VI. Habsburského, jehož dcerou byla Marie Terezie (mimochodem: v budově byl, vedle dalších snímků, filmován dvoudílný film o jejím životě). Původně měla být devětkrát větší, došly ale peníze. Nejvyšší počet ubytovaných v jedné chvíli byl 1400. Měl tam být i kostel, který dodnes nahrazuje kaple.
O tom všem při prohlídce objektu, který několikrát postihly povodně, hovořil kastelán Invalidovny Miroslav Indra. Stejně jako o tom, že Invalidovna byla financována z financí soukromé nadace, kterou na základě závěti ustanovil hrabě Petr Strozzi (v parku před budovou je jeho pomníček), přičemž platnosti nabyla v roce 1664, kdy byl smrtelně zraněn. Určena byla na podporu a zajištění válečných invalidů, nemohoucích a zestárlých vojáků.
Posléze, ve dvacátých letech 20. století byl jedním z nejznámějších obyvatel Invalidovny pozdější významný fotograf Josef Sudek, autor snímků „Ze života Invalidovny“. Toho zmínil Michal Horáček z HóR Gallery, která je jednou ze spolubydlících organizací Studia ALTA. Tato skutečnost posiluje genius loci Invalidovny.
