Zdena Prokopová z Rosy, která pomáhá obětem domácího násilí a vnímá úskalí, uvedla, že úmluva je především o prevenci násilí, ochraně obětí a stíhání pachatelů. Každá třetí žena v České republice má totiž s domácím násilím zkušenost, mnohé se s tím ani nikde nesvěří. „Chybí zde azylové domy s komplexní pomocí, nebo krizová centra, kde by oběti nalezly pomoc i v noci,“ řekla. „Úmluva je o tom, jaké hodnoty zastáváme. Že třeba odmítáme vynucený sňatek nebo mrzačení genitálií,“ doplnila Marta Smolíková z Otevřené společnosti.
Obě zástupkyně neziskového sektoru uváděly, jaké mýty se ohledně úmluvy objevují, a jaká je skutečnost. Mýtem je třeba to, že budou zakázány Velikonoce a lidové písně. Skutečnost je taková, že úmluva usiluje o odstranění předsudků a podřízeného postavení žen, v žádném případě jí nejde o rušení tradičních oslav či lidovek. Dalším mýtem je, že úmluva zavádí do mateřských škol stovky genderových identit, které si děti budou moci zvolit. Skutečnost je taková, že úmluva o volbě genderových identit vůbec nemluví – ve školách se má vzdělávat o hodnotách jako je rovnost, lidská důstojnost či nenásilné řešení sporů.
Úmluva není proti mužům, neholduje odebírání dětí
Dalším mýtem, které Prokopová se Smolíkovou vyvracely, je, že po schválení úmluvy se muži nebudou moci bránit proti falešným obviněním. „Pro Českou republiku úmluva způsob dokazování domácího násilí vůbec nemění. Proti falešným obviněním se bude každý moci bránit stejně jako dosud,“ uvedly. Dalším mýtem je, že úmluva chce smazat biologické rozdíly mezi muži a ženami. Skutečnost je taková, že úmluva usiluje o odstranění společných nerovností mezi muži a ženami, biologické rozdíly nepopírá.
Jeden z mýtů je i ten, že úmluva neuznává násilí na mužích, chrání jen ženy, skutečnost je taková, že úmluva vychází z toho, že primárními oběťmi domácího násilí jsou ženy, vyzývá ale smluvní státy ke stejné ochraně mužů, seniorů a dalších skupin. Mýtem také je, že úmluva umožní sociálním službám vloupat se do domů a odebírat děti, skutečností je, že žádnou takovou pravomoc úmluva nezavádí, rozhodnout o odebrání dítěte má nadále pouze soud.
Úmluvu ratifikovaly i katolické Španělsko a Polsko
Prezentace se v sobotu 16. února uskutečnila v rámci semináře, pořádaného Komisí žen, která je součástí KSČM. Na úmluvu, kterou Česká republika podepsala, ale doposud neratifikovala, tam zazněly různé názory. Předsedkyně Komise žen Soňa Marková, která seminář iniciovala, patří k zastánkyním ratifikace. „Úmluva od států vyžaduje především ochranu obětí domácího násilí! Dalším závazkem je efektivní stíhání pachatelů. Tedy aby násilí vůči ženám bylo považováno za trestný čin a náležitě trestáno. Nezbytná jsou i preventivní opatření,“ uvedla.
Ratifikaci úmluvy podporuje i poslanec Jiří Dolejš, který připomněl, že ji ratifikovaly i katolické země Polsko a Španělsko, proč by tedy měl být problém v ateistickém Česku. Je to podle něj o informovanosti veřejnosti, to, že část lidí je proti ratifikaci úmluvy, spojil i s vypjatou atmosférou, vyvolávanou některými politiky, kolem migrace. Třeba německá Die Linke (Levice) má na úmluvu jednotný – jednoznačně kladný – názor, taktéž levicové strany jinde v Evropě.
Proti ratifikaci je podle Dolejše především ultrapravice nebo konzervativní pravice. Vyvěrá to buď z účelovosti nebo bigotnosti. Zmínil třeba vystoupení představitele katolické církve Petra Piťhy, který ve svatovítské katedrále kázal o tom, že úmluva je namířena „proti tradiční rodině“, že budou vládnout „agresivní homosexuálové“ a podobně. V KSČM se podle slov Dolejše o Istanbulské úmluvě diskutuje, neboť její ratifikace není součástí stranického programu. On se přimlouvá za její ratifikaci.
Istanbulská úmluva je maják, kam chceme směřovat
Narozdíl od zmíněné Komise žen se proti ratifikaci úmluvy vyslovily Levicové kluby žen, jejichž předsedkyně Květa Šlahúnková uvedla, že úmluva potírá „právo na národní zvyky, kulturu, tradice“. LKŽ ve svém stanovisku také uvádějí, že ČR „má své dostatečné zákony“. Vadí jim též „příprava dalšího monitorovacího systému, další vznik neziskových organizací a dohledového úřadu“. Podle předsedkyně Komise žen Markové je naopak specifický monitorovací mechanismus důležitý proto, že skupina odborníků bude dohlížet, aby stát postupoval v souladu s Istanbulskou úmluvou, čímž bude zajištěna dlouhodobá efektivita.
Na názor LKŽ, že úmluva není důležitá, neboť máme své zákony, reagovala novinářka Monika Hoření, podle které je úmluva majákem, kam chceme směřovat. Smolíková doplnila, že každá úmluva je důležitá, připomněla třeba Všeobecnou deklaraci lidských práv, která vznikla po druhé světové válce (schválena byla 10. prosince 1948 Valným shromážděním OSN). Důsledkem je především, že v evropském prostoru se od té doby neválčí.
Kandidátka do Evropského parlamentu Dagmar Švendová reagovala na názor Levicových klubů žen, že Istanbulská úmluva může ohrozit národní zájmy ČR. Podle ní je neohrozí a důležitý je internacionalismus, úmluva pomůže obětem násilí v různých zemích.
O úmluvě bude jednat český parlament
Zástupkyně neziskových organizací také zrekapitulovaly, že Istanbulská úmluva se úmluvě říká proto, že byla přijata v Istanbulu, kde se 11. května 2015, kdy byla podepsána, sešli ministři ze zemí EU, a nikoli proto, že by měla cokoli společného s režimem v Turecku či islámem, jak se občas píše. Oficiální název je Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.
V platnost vstoupila 11. srpna 2015, kdy byla ratifikována deseti členskými státy Evropské unie. Za Českou republiku byla úmluva podepsána 2. května 2016. Česko bylo v pořadí jedenačtyřicátou zemí, která ji podepsala. K 1. září 2018 úmluvu ratifikovalo 33 států, dalších 12 států (včetně ČR) ji zatím neratifikovalo. O úmluvě by, po předložení, měl jednat český parlament.
