Cenu za nejlepší režii získala Agnieszka Holland (Šarlatán), za hlavní mužskou roli Ivan Trojan (Šarlatán), za vedlejší mužskou roli Jiří Mádl (Modelář), za scénář Ivan Arsenjen (Krajina ve stínu), za hlavní ženskou roli Magdaléna Borová (Krajina ve stínu), za ženskou vedlejší roli Petra Špalková (Krajina ve stínu), za kameru Martin Štrba (Šarlatán), za zvuk Radim Hladík junior (Šarlatán), za střih Jan Dańhel (Krajina ve stínu), za hudbu Jakub Kudláč (Krajina ve stínu), za scénografii Martin Kurel (Marie Terezie II), za plakát Jan Poukar (Krajina ve stínu), za kostýmy Zuzana Bambušek Krejzková (Krajina ve stínu), za masky Adriana Bartošová a René Stejskal (Havel) a za celoživotní přínos pro kinematografii režisér Hynek Bočan. Sošku za Šarlatána převzali producenti Šárka Cimbalová a Kevan Van Thompson. Nejlepším TV filmem byl Herec Petera Bebjaka, seriálem Zrádci Viktora Tauše, dokumentem film V síti Báry Chalupové a Víta Klusáka, animovaným filmem Barevný sen Jana Baleje a krátkým filmem Anatomie českého odpoledne Adama Martince.
Strhující příběh našeho prvního léčitele
Pokud jde o filmy samotné, které se mohou pochlubit tolika cenami, jde o zajímavá a nosná témata. Šarlatán je strhující příběh léčitele Jana Mikoláška v předválečném i poválečném Československu. Film Havel přináší autentický příběh našeho prvního posametového prezidenta Václava Havla v době dizidentské, když ještě nebyl hlavou státu. Krajina ve stínu je kronikou malé vesničky vláčené událostmi třicátých, válečných a padesátých let, o které její režisér uvedl, že černobílé provedení filmu evokuje příběhy lidí, kteří se pohybovali na hranici světla a tmy.
Zastavme se však u filmu Šarlatán. Kdo byl Jan Mikolášek, který pomáhal k uzdravení tisícům lidí sužovaným různými chorobami a zdravotními obtížemi? Člověka, za kterým s nadějí jezdilo tolik lidí do Třebechovic, Hradečné a Jenštejna? Obraceli se na něho obyčejní lidé, ale i prezident Antonín Zápotocký a celebrity. To proto, že se jako málokdo jiný vyznal v bylinách, v jejichž léčivou sílu naprosto věřil. Znal precizně Mattioliho herbář a složil úspěšně úřední zkoušku z těchto znalostí. V 50. letech s příchodem kultu osobnosti se však jeho život zcela zvrátil po osočení ze šarlatánství a prožil zničující perzekuci. Byla to éra, která potom používala pro rozvoj zemědělství těžké pesticidy a pro péči o zdraví extrémní antibiotika. Celostní pohled na zdraví člověka i psychosomatika byly velkou neznámou.
Před časem se rozhodl Martin Šulc, bylinkářův příbuzný, sepsat o Janu Mikoláškovi všechno, co věděl a prožil, a do literární práce zapojil i svoji manželku. Příběh bylinkáře a slavného léčitele zaujal Marka Epsteina natolik, že z tohoto námětu vytěžil scénář. Ten zas zaujal spisovatele Josefa Klímu a napsal knihu. O příběhu se pak dozvěděla i polská režisérka Agniezska Holland, bývalá absolventka pražské FAMU. Natočila film a hlavní roli svěřila Ivanu Trojanovi a tutéž postavu v dětských letech Trojanovu synovi Josefovi. Za režii, hlavní roli, kameru i zvuk převzali tvůrci nejvyšší ocenění a také film samotný byl oceněn jako Nejlepší film roku. Byl natočen v koprodukci Česka, Irska a Slovenska. Na otázku, proč práce kamery hodnotitele tak zaujala, odpověděl Martin Štrba. “Čím jsem starší, tím víc inklinuji k přirozenému světlu. Tohle téma si o to vysloveně říkalo, „ sdělil ke svému již čtvrtému lvu oceněný kameraman.
Rekordní počet sošek herce Ivana Trojana
Na dotazy novinářů, zda bylo obtížné ztvárnit tak nejednoznačnou postavu, jakou je ve filmu Jan Mikolášek, herec odpověděl: „Postava Mikoláška není jednoznačná, nikdo není jednoznačný, a to je na herectví to hezké, že můžeme být svým způsobem psychology a rozklíčovat postavy, ty složitější. Samozřejmě záleží, jak dovede scénárista napsat takovou věc. Tohle je Markův nejlepší scénář, ten filmový. Pro mne rozklíčovávat tuhle roli bylo složité. On (Mikolášek) je nepřístupný. Byl velkou osobností. A já jsem vždycky rád, když si říkám, že jsem pro to udělal maximum.“
Ivan Trojan už má na svém kontě sedm sošek, pět za hlavní roli a dvě za roli vedlejší. První sošku získal v roce 2003, nyní je to soška v pořadí sedmá. Anna Geislerová má sošek pět, Jiří Schmitzer čtyři, Klára Melíšková a Jan Budař také čtyři, Zuzana Bydžovská tři a po dvou soškách Jiřina Bohdalová, Tereza Brodská, Oldřich Kaiser, Iva Janžurová, Jiří Lábus, Karel Roden, Bolek Polívka, Petra Špalková a Kryštof Hádek.
