Dlouhodobé konflikty mezi arabským a židovským obyvatelstvem Britského mandátu Palestina měl řešit plán OSN z roku 1947, na jehož základě měly na území Palestiny vzniknout dva samostatné státy, jeden arabský a druhý židovský. Zástupci židovského obyvatelstva plán přijali a po opuštění území britskou armádou 14. května 1948 vyhlásili nezávislý stát Izrael. Arabové plán odmítli a okolní arabské státy na deklaraci nezávislosti reagovaly ozbrojeným útokem s cílem židovský stát zlikvidovat.
V 30. letech došlo v Německu k nástupu nacismu a s tím i stoupající židovskou imigrací do Palestiny z Německa a ze střední Evropy. V Palestině získával Hitler oblibu mezi Araby díku nepřátelskému postoji k sionismu a Židům. Nacisté získali podporu u jeruzalémského muftího Al-Husajniho, zvláště po návštěvě Adolfa Eichmana v roce 1937 v Palestině, kterého mj. požádal o zbraně pro arabské milice. Všem jeho požadavkům bylo vyhověno a Německo a Itálie posílaly pravidelně zbraně a peníze na genocidní protižidovské operace. Náboženský vůdce otevřeně vykládal muslimské svaté knihy ve prospěch nacismu a fašismu. Zdůrazňoval ideologickou shodu nacismu a islámu a velebil vůdcův „Mein Kampf“. Díky jemu stále pokračovaly útoky proti Židům v arabském světě. Během druhé světové války pobýval v Německu a organizoval islámské divize, které po boku Němců bojovaly na kavkazské frontě proti Sovětskému svazu.
První arabsko-židovská válka, čili tzv. Válka za nezávislost z úhlu pohledu Židů a zároveň tzv. Katastrofa z úhlu pohledu Arabů, začala 15. května 1948, den poté, co vznikl stát Izrael. Okolní arabské státy, konkrétně Jordánsko, Egypt, Irák, Libanon, Sýrie, Jemen, Saudská Arábie, ho napadly s jasně vyřčeným cílem jeho naprosté likvidace: „Naženeme Židy do moře“. K tomu al-Husajní prohlásil, že všechny plány o rozdělení území Palestiny jsou cár papíru – rozhodnou zbraně. A britský maršál Montgomery jako zkušený válečný stratég tehdy prohlásí, že Arabové zničí Židy šesti ranami hole. Byl to jeden z mála případů v jeho vojenské kariéře, kdy se mýlili.
Ze začátku však situace nevypadala pro Izrael vůbec dobře. Araby z Jordánska vede britský generál, Syřané a Libanonci útočí ze severu, Egypt posílá vojska ze Západu a jihu směrem k Tel Avivu a jeho letadla mají nadvládu ve vzduchu. Bombardují Tel Aviv a rozhazují letáky, v nichž se tvrdí, že veškerý odpor je marný. Text napsal Johann von Leers, čestný Sturmbannführer zbraní SS, jeden z nejdůležitějších ideologů nacistického Německa, který později přestoupil na islám jako Omar Amin. Na venkově bojují obránci kibuců s arabskou domobranou, kteří zajatce berou jen na tu chvíli, než je zmasakrují a pak zabijí. Egypťané se nakonec zastaví jen 30 km od Tel Avivu, kdy přijde „spása z nebes“ – letouny Avie-199, původně německé Messerschmitty Me-109 vyráběné v Československu a s piloty vycvičenými tamtéž. Zastaví postup Egypťanů a ti se stahují. Po počátečních obtížích začal Izrael získávat vojenskou převahu i díky dodávkám vojenského materiálu a letadel z Československa. V průběhu války došlo k uzavření dvou příměří, obě však byla porušena.
Izrael pak začal obsazovat území, která mu nebyla OSN přidělena. Na začátku března 1949 obsadil Negevskou poušť a získal přístup až k Akabskému zálivu s přístavem Ejlat. Počátkem ledna roku 1949 Izrael zahájil s Egyptem na ostrově Rhodos jednání o příměří, které bylo uzavřeno mezi oběma státy 24. února. 23. března pak následovalo příměří s Libanonem, a to poté, co Izraelci vyklidili čtrnáct obsazených libanonských vesnic a vrátili se zpět na smlouvu určenou hranici. Tím, na rozdíl od Arabů, Izrael prokázal vůli a ochotu dodržovat mezinárodní dohody. 3. dubna došlo k uzavření příměří s Jordánskem a 20. července se Sýrii.
V průběhu dalších měsíců Izrael uzavřel příměří s dalšími nepřátelskými státy. Jeho existenci však ani jeden neuznal. I když se zdálo, že situace v této části Středního Východu vypadala nadějně, nakonec pak arabské státy jednohlasně přijaly „doktrínu tří ne“: ne jednání s Izraelem, ne uznání Izraele a ne mír s Izraelem.
Po této válce až do druhé poloviny 50. let uprchlo z arabských států do mladého státu Izrael z důvodu protižidovské nenávisti přes půl milionů Židů. Dostali ihned izraelské státní občanství, a i když z počátku přežívali v uprchlických táborech, postupně se plně integrovali do nového státu a tím ho značně posílili. Do dalších let to Izrael víc než potřeboval.
