„Vypuštění vánočního kapra zpět do přírody by mělo být již přežitkem, nikoli tradicí. Současný zákon na ochranu zvířat proti týrání zakazuje opuštění zvířete, zvlášť pokud, to není vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí, do kterých má být zvíře vypuštěno,“ upozorňuje MVDr. Jiří Žák z Ústavu veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare Veterinární a Farmaceutické Univerzity Brno (VFU).
Z odborného hlediska je nutno konstatovat, že vánoční kapr po absolvování celé vánoční anabáze ze sádků přes transport do prodejních kádí, následný další transport v tašce spotřebitele, až po umístění do nepřirozeného prostředí vany v domácnostech, není rozhodně fyzicky připraven na vypuštění do svého přirozeného prostředí, i když v tom lidé mohou vidět dobrý úmysl.
Takovýto kapr má opravdu minimální šanci na přežití a již dříve tento fakt dokázaly některé odborné studie. „Kapr není fyzicky uzpůsoben k tomu, aby zvládal velké teplotní rozdíly prostředí, proto při každé prudké změně teploty prožívá teplotní šok, který je pro kapra značným stresem. V těchto případech může dojít až k tzv. autointoxikaci, tedy otrávení organismu kapra vlastním produktem metabolismu,“ doplňuje prof. Zdeňka Svobodová z oddělení toxikologie VFU Brno.
Na igelitky zapomeňte
Když už se tedy rozhodneme pro koupi živého kapra, měli bychom vědět, jak s kaprem zacházet, abychom minimalizovali stres a nezpůsobovali mu zbytečné utrpení. „Nutný je šetrný a urychlený transport po nákupu do domácností spotřebitele. Kapra bychom neměli přenášet v neprodyšných igelitových taškách, které se doslova přilepí na těla ryb a znemožňují jim otevírat ústa a pohybovat skřelemi.
Za nejvhodnější pro transport živého kapra považuje tašku s pevným dnem a ideálně i s pevnými bočními stěnami, které jsou důležité pro fyziologický pohyb úst a skřelí kaprů. Ryby umístěné v tašce mohou nouzově ústy dýchat atmosférický kyslík, což zajistí na krátkou dobu jejich přežití. Takovéto tašky by mohly být součástí prodeje na vánočních stáncích, kde se prodávají živí kapři či jiné ryby, podobně jako máme v supermarketech speciální tašky na mražené potraviny, “ zdůrazňuje docentka Hana Buchtová z Ústavu hygieny a technologie masa VFU Brno. Místnost, kde kapra do doby před jeho usmrcením chováme, by neměla mít teplotu vyšší než 10-12°C. To platí i pro teplotu vody, do které kapra umístíme. Ta by měla být pravidelně měněna a prokysličována např. sprchou.
Zabití nechte na profesionálech
Zdravotní stav kapra bychom měli pravidelně kontrolovat. „V případě, kdy pro kapra začíná být pobyt v našem domácím prostředí značným stresem až utrpením, můžeme začít na kaprovi pozorovat úbytek pohybové aktivity, apatii, kapr může lapat po vzduchu u hladiny. Když se nám začne kapr převracet na bok, zlepšení podmínek prostředí už většinou kaprovi nepomůže a měli bychom přistoupit k jeho bezodkladnému usmrcení.
To bychom měli provádět za dostatečné fixace pouze po omráčení úderem na temeno hlavy. Samotné usmrcení po omráčení provádíme přetnutím žaber ostrým nožem, kdy dojde k poměrně rychlému vykrvácení kapra a jeho bezprostřední smrti,“ vysvětluje Jiří Žák. „
Z hlediska welfare je to u ryb vyšších hmotnostních kategorií mnohem vhodnější způsob usmrcení, než přetnutím míchy a cév těsně za hlavou, neboť není jednoduché u těchto ryb páteř přeříznout,“ doplňuje docentka Buchtová.
Pokud v usmrcování ryb nemáme praxi a nejsme si jisti svými postupy, měli bychom celý proces usmrcení ponechat raději zkušenějším nebo si nechat kapra usmrtit přímo u prodejce, čímž předejdeme i našemu byť neúmyslnému, ale nešetrnému zacházení se živou rybou.
Zakazovat lidem tradici živých vánočních kaprů by šlo jen velice těžko, i když můžeme každý rok zaznamenat tyto snahy. „Pokud nedokážeme živému kaprovi zajistit alespoň přiměřeně podmínky a okolnosti, měli bychom zvážit, zdali není lepší požádat o usmrcení kapra již při prodeji. Můžeme tím totiž kapra ušetřit nadbytečného stresu, ale i případného utrpení,“ dodává Jiří Žák.
