Kat Jan Mydlář. I dnes, téměř po čtyřech staletích, pocítíme při vyslovení toho jména zvláštní zachvění. Máme důvod. Nebyl to kat z žádné venkovské barabizny, ležící daleko za hradbami města. Nebyl to člověk, který si nevážil sám sebe a který by svým vystupováním a vzhledem dával za pravdu tehdejším názorům na kata. Vymykal se všemu, co tehdejší doba pokládala u kata za normální. Hluboce vzdělaný muž, až na závěrečné zkoušky vystudovaný lékař. Bohatý a obávaný. Nebylo tomu tak vždy. Svátek nebyl ani autor literatury faktu, ani čistý romantik. Ležel svojí tvorbou někde uprostřed. Studoval archivy a fabuloval jen na historií nepopsaných stránkách.
Jan Mydlář se narodil v Chrudimi, v roce 1572. Matriky tehdy ještě nebyly v módě a tak se přesné datum neví. Historka, proč se ze studenta medicíny stal katem, je příliš známá. Láska se nevyhýbá ani katům. Přeskočme nyní jeho počátky v pražské katovně, jeho svatbu s dcerkou slánského kata, i detaily jeho práce při právu útrpném. Proč je Mydlář tak známý? Co bylo příčinou jeho, řekněme popularity, až do dnešních dnů? Tou příčinou byla poprava 27 českých pánů, na počátku léta 1621. Velmi nepříjemné datum v historii nejen Prahy, ale i celého království. Datum, které najdeme v každé učebnici dějepisu. A velmi nepříjemné i pro Mydláře.
Dokud Mydlář popravoval jen sprosté zločince, byl respektován nejen jako odborník, ale i jako člověk. A to i lůzou, pokud to lze tak nazvat. Popravou na Staroměstském náměstí popravil i sám sebe, jako člověka. Byl postaven před osudovou volbu. Před svobodu svědomí. Mohl odmítnout vykonat krvavý rozkaz a odejít. Zanechat svůj majetek na místě a začít někde v cizině znovu, od začátku. Bylo mu už padesát let a tak zradil všechno, čemu celý život věřil. Svátek mistrně ve své knize vystihl katovy myšlenky. Vystihl, jak se snaží ospravedlnit sám sebe v bezesných nocích. Od té chvíle už lidé Mydlářem jen pohrdali. Ne všichni, pochopitelně. O deset let později, v roce 1631 poprvé selhal i jako profesionál. Minul šíji odsouzence a popravu za něho dokončil jeho syn. Dalších třicet let již prožil v ústraní. Smrt projevila svoji vděčnost a přišla si pro něho až 14. 3. 1664.
