Například ježek západní vlastní více než pět tisíc ostrých ostnů, které jsou dvacet až třicet milimetrů dlouhé. Ježek v ohrožení prostě jen sedí a své ostny naježí. V případě pocitu skutečně velkého nebezpečí se ježek stočí do klubíčka. Pak se jeho ostny ještě více napřímí. Ježčí ostny však neslouží pouze jako varování nepřátel. Ježek je poměrně neobratný a má problém s lezením do výšek, takže kožich s ostny zmírňuje i jeho časté pády.
Také hřbet ježury australské chrání ostré, špičaté ostny. Při vyrušení během lovu potravy se ježura pohotově zahrabává do země tím způsobem, že na povrchu zůstávají pouze její nebezpečné bodliny.
Dikobrazi, žijící v Africe, Americe a Indii, dosahují hmotnosti až osmnáct kilogramů. Jsou tedy žádanou potravou velkých kočkovitých šelem. V případě ohrožení dikobraz naježí své ostny na hřbetě a na ocase. Pokud by však pouhý pohled na tyto zbraně útočníkovi nestačil, dikobraz se natočí ocasem dopředu a začne ostny chřestit. Při jakémkoliv sebemenším kontaktu s predátorem dikobraz neváhá zarazit své ostny do cizí kůže. Kromě bolesti tak může nepříteli způsobit i závažnou infekci.
Rovněž i ryby mají své zbraně. Při jakémkoliv podráždění začne dobře známý ježík nasávat do těla vodu nebo vzduch. Nakonec tak dosáhne téměř kulovitého tvaru a jeho skutečně nebezpečné ostny se tak napřímí a doslova trčí do všech stran. Takto nafouknutou rybu nelze spolknout.
U některých druhů ještěrů se z jejich tuhých šupin vyvinuly ostré trny. Pokud se například agama límcová z Austrálie ocitne v ohrožení, začne roztahovat kožní límec na krku, který je, stejně jako i celé tělo, pokrytý trny. Agama roztažením kožních záhybů náhle zvětší velikost hlavy, čímž často dosáhne zastrašení útočníka. Agamy někdy dokonce útočí na vetřelce i v případě, kdy je vyruší při lovu potravy.
Některé druhy ploštic pak mají uprostřed hřbetu velký hákovitý trn, aby odpudily lovící ptáky. Pták je nucen před pozřením ploštice tento trn odlomit, a tak si často raději hledá snadnější kořist.
