Astronomové v posledních letech studovali disk u čtyři sta šedesát světelných let vzdálené hvězdy Ry Tau v souhvězdí Býka. Samotnou hvězdu se jim podařilo odstínit, a tak mohli pozorovat pouze osvětlený disk prachu.
Akrecí materiálu, který byl vyražen z kůry a pláště Země, tedy zejména z jejích vrchních vrstev, po dopadu tělesa přibližně velikosti Marsu, pravděpodobně vznikl rovněž i náš Měsíc. O vzniku Měsíce existovalo hned několik teorií, avšak žádná z nich nebyla přijímána bez určitých pochybností ohledně nezodpovězených dílčích nejasností. Až počátkem 70. let minulého století vyvstala teorie, podle níž Měsíc vznikl následkem srážky Země s jiným tělesem.
Měsíc tedy za svůj vznik pravděpodobně vděčí veliké katastrofě, která se udála přibližně před 4,5 miliardami let. Vědci předpokládají, že v této době se zárodečná Země srazila rychlostí okolo 30 tisíc kilometrů za hodinu s poměrně rozměrným tělesem, jak již bylo uvedeno výše. Povrch obou sražených těles se silně zahřál až do té míry, že došlo k roztavení horniny. Povrchový materiál obou těles byl odpařen a vymrštěn do vesmíru. Tato mračna odpařených hornin dohromady s vyvrženými úlomky hornin vytvořila na oběžné dráze kolem zárodečné Země prstenec materiálu, který se postupně shlukoval, až postupem času vzniklo nové vesmírné těleso – náš Měsíc. Podle této teorie o vzniku Měsíce byly tedy výchozím materiálem pro jeho vznik vrchní vrstvy obou těles, která do sebe narazila. Jak jsme však již zmínili výše, teorií o vzniku Měsíce bylo a doposud i je více. Často přijímaná je rovněž i ta, že Země a Měsíc kdysi vznikaly současně při postupném formování planet okolo nově vzniklého Slunce.
