Do Prahy dorazila železnice od Olomouce v roce 1845 a roku 1851 byla zprovozněna trať z Prahy do Drážďan. V srpnu 1872 byly pak vznikem Pražské spojovací dráhy provázány veškeré již existující a navíc rovněž i teprve naplánované železnice, které přicházely do Prahy.
Jednou z nich byl i tzv. Pražský Semmering, tedy dráha z Hostivic na Smíchov. Všeobecný provoz na této trati byl zahájen o měsíc později, tedy v září 1872. Pojmenování „Pražský Semmering“ si tato trať vysloužila podle proslulé horské alpské dráhy, a to zejména zásluhou svých poměrně impozantních viaduktů a sklonových poměrů vůbec, tedy v podstatě díky vinutí doslova přes hory a přes doly. I když se v podstatě jednalo o poměrně krátkou trať, právě vzhledem k těmto náročným podmínkám byla budována dva roky, tj. v letech 1870 – 1872.
I když železnice představovala dopravu zejména meziměstskou a příměstskou, stala se také platným dopravním prostředkem v rámci města, jak bylo patrné ze stále přibývajícího počtu zastávek, které byly zřizovány zejména po vzniku Velké Prahy v roce 1922.
A osmdesát let poté se nám význam pražské železnice znovu připomíná, a to v době povodně, kdy vlaky suplovaly ochromené pražské metro a kupříkladu po Pražském Semmeringu se jezdilo kyvadlově mezi Smíchovem a Zličínem.
