Karel IV. rozhodně nebyl lidumil. Byl dítětem své doby, programově dbal o dynastické zájmy Lucemburků a pěstoval i svůj kult osobnosti. Uměl být tvrdý, nesmlouvavý, ale i moudrý. Politika cukru a biče nesla ovoce. Kdo byl poslušný, neměl se špatně, kdo nebyl… koneckonců, máme teprve čtrnácté století.
Karel IV. si Prahu zvolil za svoje sídelní město, a sídlo budoucího císaře muselo odpovídat jeho významu. Románská Praha měla stejný nedostatek jako Praha na konci devatenáctého století. Vězela ve svých prastarých hradbách, a i když byly na svoji dobu stále velmi tvrdé, bránily současně v rozvoji budoucí císařské metropole.
Měl na vybranou. Levý břeh Vltavy, kopec Petřína a dnešní Bubeneč. Rozhodl se jinak. Opevnit meandr Vltavy na pravém břehu. Opřít se o kopec Vítkova a skály Vyšehradu. Rozepnout město do dálky a opevnit na tehdejší dobu naprosto nevídanou plochu. Král poručil, my posloucháme. Zeď o délce tři a půl kilometru, výšce šest metrů a síle dva metry byla postavena za dva roky.
Výstavba však v žádném případě nepokračovala živelně. Budoucí ulice a náměstí byly předem naplánovány a jakákoliv změna nepřicházela v úvahu. Úředníci byli sice přísní, ale řídili se zdravým rozumem. Kdo chtěl koupit parcelu, musel do půli roku stavět, a do roku a půl bydlet. Sankce byly jistě značné, protože není zaznamenán případ jakéhokoliv opoždění.
Domy musely být pouze z kamene a pouze jednopatrové. Nebylo dovoleno porušovat tento profil ani pod zemí, takže například podkopání ulice sklepem nepřicházelo v úvahu. Jistě, byly výjimky, ale ty byly velmi drahé a do nového města se tehdejší šlechta zrovna nehrnula.
Kupcům a řemeslníkům, kteří splnili všechny stavební podmínky, byla prominuta daň na dvanáct let, protože tehdy bylo jasné, že se stavbou finančně vyčerpali. Proč to nejde o sedm století později, to opravdu nevím.
Tehdejší naprosto nesmyslná šířka ulic, které vystupují z Dobytčího trhu, byla jakýmsi dárkem pro budoucnost. Dnes nás šířka 26 metrů u Žitné či Ječné ulice neudiví. Na tyto dvě ulice kolmo navazovala nejdelší komunikace tehdejší Prahy, ulice Štěpánská. Dobytčí trh, od roku 1848 známý jako Karlovo náměstí, je stále ještě největším náměstím Evropy. Svatopetrské náměstí v Římě i londýnský Trafalgar mu dýchají na záda.
Tehdy, v polovině čtrnáctého století, začalo vznikat město veskrze moderní. Síť rovných ulic, přesně vyměřených náměstí i míst pro budoucí stavby kostelů, to vše naprosto kontrastovalo a dodnes kontrastuje s křivolakými uličkami Starého města, které dnes tak obdivují turisté.
