A takhle nějak nejvytíženější herečka, jdoucí z role do role, hledala i svého životního „srdcového krále“. Tak lze pochopit i to, že česká „Bardott“ si nemohla najít za manžela úředníka, ale právě režiséra nebo herce. Kolegu, kterého znala nejlépe, z natáčení. Vždy však u svého protějšku hledala: porozumění, inteligenci a charisma. Snadné to neměla. Celý život bojuje s plachostí.
První role: pět sourozenců
Živit se od 14 let není snadné. Pro Janu Brejchovou to nebylo nemožné. Vyrůstala v rodině, která měla šest dětí. V takových případech se používá „schůdkový“ způsob, ten starší sourozenec pomáhá starat se o ty mladší. A pro tuto roli, životní, ačkoliv byla neskutečně fotogenická a krásná (začali ji porovnávat s Brigit Bardott) a ačkoliv se začala objevovat v dívčích rolích ve filmu, na závratnou filmovou kariéru nemohla ani pomyslet. Chtěla proto dělat něco praktičtějšího, asistentku v kanceláři, aby rodině (byla druhá nejstarší z dětí) vypomohla. Takovou práci v Praze našla. Ale pak ji spatřil Ladislav Helge. A uviděl v ní budoucí královnu českého filmu.
Role druhá: plachá laň
Slavná herečka vzpomíná na svou příznačnou plachost. Režiséři si ji museli najít sami i přes závoje jejích dlouhých řas. Ladislav Helge, tehdy pomocný asistent režie, v roce 1953 okatou dívku uviděl ve školní lavici v Kobylisích. Hledal mladičké herce do filmu Jiřího Krejčíka Olověný chléb. A později kameraman Vladimír Novotný prohlásil: „Z tý bude, když u toho zůstane, jednou velká hvězda.“ V roce 1957 přišel další film, tentokrát režiséra Jiřího Weise Vlčí jáma a úspěch v Benátkách.
Za rok film Touha Vojtěcha Jasného. A pak znovu film režiséra Krejčíka Morálka paní Dulské. A jasno bylo. Jana Brejchová bude největším talentem filmu, a nejen u nás. Potěšilo ji, když svou rolí pomohla k ocenění i filmu Jiřího Krejčíka Vyšší princip na filmovém festivalu v Locarnu v roce 1960. Na práci s režisérem Krejčíkem ráda vzpomíná.
Třetí role: královnou filmu
Přišla šedesátá léta a filmy další, Zelené obzory, Dýmky. I spolupráce s režisérem Karlem Kachyňou (Noc nevěsty). Mnohokrát se stala Herečkou roku, u nás i v zahraničí, zejména v Německu (Zámek Gripsholm, 1962). V 70. letech se přenesla z rolí „dívenek“ do rolí zralejších žen, které jedním dechem sledujeme na filmovém plátně a obrazovce, aniž bychom si povšimli, že jim přibyla nějaká vráska. Mají charisma, i když nejsou nalíčené.
Filmový festival netradičně na podzim. Ve Varech bude v listopadu kratší nesoutěžní filmový festival
Přišel další úspěšný film, Dotyk motýla Juraje Herze, film Zdeňka Podskalského Ženu ani květinou neuhodíš a jiné. Dle režiséra Jiřího Svobody, který si Janu Brejchovou vybral v roce 1983 pro svůj film Zánik samoty Berhoff i do jiných filmů, jsou dvě takové ženy, Jana Brejchová a Ivana Chýlková. V roce 1979 byla proto Jana Brejchová oceněna titulem Zasloužilá umělkyně a v roce 2004 dostala za 50 hlavních rolí ve filmech Medaili za zásluhy o stát v oblasti umění.
A role čtvrtá: manželka
Léta 60. a 70. léta. To už byla v dlouholetém vztahu nejen s filmem, ale se svým manželem a hercem Vlastimilem Brodským. Film a život se začaly prolínat. A přišly „vztahové“ filmy jako Ženu ani květinou neuhodíš (Zdeněk Podskalský), Hodíme se k sobě, miláčku (Petr Schulhoff) a Noc na Karlštejně (znovu Zdeněk Podskalský). Muzikálový film inspiroval divadla k představením se stejným názvem. Inscenace dostala Cenu Thálie. Dnes je „perlou“ mnoha letních scén a hradů, nejen karlštejnského. Novinář Vladimír Bystrov byl tím, který si s Janou Brejchovou mnohokrát povídal. A zjistil, že naše královna filmu má velký dar, úžasnou senzitivitu, proto jsou její role tak působivé. A v reálném životě?
S Formanem: kráska v nesnázích
Byl to její partnerský debut. Jana Brejchová pro něho byla natolik přitažlivá a tajemná, že spolu vytvořili na několik let vztah. Seznámili se v roce 1958, když si ji režisér vyhlédl pro jednu z hlavních rolí ve filmu Štěňata. Měla sotva 18. Hned jí nabídl i hlavní roli ve svém životě. Kdyby to tak zůstalo, při té roli hlavní, mohli možná spolu být, ale byla mladičká, nezkušená, plná snů a představ.
Znala jenom film. Neměli kde bydlet. Teplo domova? Bydleli „mezi psacími stroji“ v kanceláři, jak sama říká. Je to až neuvěřitelné. Herečka roku. A pak Miloš Forman potkal jednu baletku. Jana Brejchová se z trucu seznámila s německým kolegou Ulrichem Theinem. Citový „trucpodnik“ ale nevyšel. S Theinem se vzali, ne však nadlouho.
Dlouhá noc s králem Brodským
Poprvé se spatřili tváří v tvář ve filmovém klubu. Znala ho z hlediště Vinohradského divadla, dávali Válku s mloky. Zářila. Výkon „par excellence“. Na svém muži nyní nehledala jen povrchní kvality. A on ji doslova oslnil svým oduševněním a svou inteligencí i zralostí. Dvěma hvězdám filmu hvězdy přály. Vzali se v roce 1966 a za čtyři roky se jim narodila dcera Tereza (která se dnes s úspěchem věnuje také herecké práci). Spolu si zahráli v nejednom filmu, Ženu ani květinou neuhodíš (Zdeněk Podskalský), Hodíme se k sobě, miláčku (Petr Schulhoff), Romaneto (E. Sadková). A přišel i slavný film Noc na Karlštejně (Zdeněk Podskalský, 1973), který zamával s kiny i divadelními scénami. S filmem však přišel i vztahový zvrat.
Dlouhé léto s kovbojem Hanzlíkem
Jana Brejchová měla čtyři manželství: s režisérem Milošem Formanem, německým hercem Ulrichem Theinem, hercem Vlastimilem Brodským a hercem Jiřím Zahajským. Jen s Jaromírem Hanzlíkem to bylo jiné. Žili v partnerství bez „papíru“. Hrdina z filmu Léto s kovbojem byl lamačem dívčích srdcí. A v lásce „autoritativnější“ než Brodský, který byl „královsky velkorysý“. Předtím žil s matkou svého syna Davida, v manželství, rozešli se, Jaromír se ženil příliš mladý podobně jako mladičká Jana Brejchová, a pak už nechtěl zažít další zklamání a na všetečné dotazy odpovídal stručně: Nepotřebuju mít na ženu papír. Říkali jim: Budete narážet na své povahy. Mysleli tím prý „puntičkářství“. Vydrželi dvanáct let.
Podzim s přítelem Zahajským
Jana Brejchová přesto na manželství nezanevřela. Jiří Zahajský ji znal od jejích třiadvaceti let. Chtěl být pilotem nebo lesákem. Měl rád přírodu. A podzim pro jeho pestrobarevnost, kdy se všechny barvy propojí v jednu teplou barvu. Herečka netušila, že by právě Jiří Zahajský mohl být podzimem i jejího života. Žil v dlouholetém manželství s Kamilou Moučkovou, televizní hlasatelkou. Ani on nevěděl (s Janou Brejchovou se vzali v roce 1992), že ho kráska, která ho nechávala na jaře i v létě jeho života v takovém klidu, na podzim tak oslní.
