Architektka Pavla Melková je spolu s Miroslavem Cikánem z MCA ateliéru autorkou architektonického řešení koncepce a Památníku Jana Palacha, který provází návštěvníka skrze symboly. Přítomné do památníku ve Všetatech, rodné obce Jana Palacha, pozvala. Historik Petr Blažek, který je (ve spolupráci s dalšími) autorem historické expozice v nové budově, mimo jiné uvedl, že kniha o památníku byla vydána v pěti jazycích – v češtině, angličtině, polštině, ruštině a němčině.
Věřím, že více světla potřeba nebude
Prezentace se zúčastnila i režisérka Olga Sommerová, neboť dvacetiminutová projekce jejího dokumentu Věřím, že více světla potřeba nebude je součástí všetatského památníku. Dokument byl promítán i v Národním muzeu, přičemž jeho delší verze, kterou uvedla Česká televize a lze si jej přehrát v internetovém archivu, trvá 52 minut. V prostorách muzea zaznělo i několik písní v podání Rostislava Tvrdíka, který zazpíval kupříkladu skladbu Svatopluka Karáska Žal na rozloučenou.
Palachova oběť nebyla zbytečná
Prezentace se zúčastnil i historik ÚSTR Petr Placák, který uvedl, že mu vadí, když někdo říká, že Palachova oběť byla zbytečná, neboť plno lidí, kteří byli v době normalizace v opozici vůči tehdejšímu režimu, se k Palachovi vztahovali a jeho statečnost jim pomáhala nejen v momentech, kdy byli vězněni. Na akci byli přítomní také lidé, kteří poznali Jana Palacha osobně, účastnili se tehdejších pietních a protestních akcí nebo se podíleli na jedné z prezentovaných knih.
Patnáctiletý historický výzkum
Knihu Živé pochodně v sovětském bloku – Politicky motivované případy sebeupálení v letech 1966 – 1989 sepsal Petr Blažek na základě patnáctiletého historického výzkumu, kdy na počátku zájmu byl fatální protest Jana Palacha. Vydal ji Ústav pro studium totalitních režimů, kde historik působí. Ředitelka odboru výzkumu a vzdělávání ÚSTR Blanka Mouralová řekla, že by byla ráda, aby kniha byla základem pro každého historika, který se bude sebeupálením zabývat.
Příběhy jednadvaceti mužů
Jedná se o portréty jednadvaceti mužů z bývalého Sovětského svazu (Ruska, Ukrajiny, Litvy a Lotyšska), Československa, Rumunska, Polska, východního Německa a Maďarska. Vyjma tří všichni na následky popálenin posléze zemřeli. Kniha obsahuje plno dokumentů a fotografií k těmto příběhům. Předmluvu napsal polský historik Łukasz Kamiński, který na prezentaci krátce promluvil. V předmluvě mimo jiné uvádí, že sebeupálení jako nejdrastičtější formu společenského odporu nechávali historici dlouho stranou.
Sebeupalování v různých koutech světa
Historik Petr Blažek uvedl, že každý příběh je jedinečný (někteří muži se upálili, aby mobilizovali veřejnost, jiní ze zoufalství, u dalších se motivace směšovaly), podobné jsou ale dehonestační metody ze strany komunistické moci v jednotlivých státech sovětského bloku. Kniha v jedné z kapitol uvádí také informace o sebeupálení buddhistických mnichů nebo lidí protestujících proti válce ve Vietnamu, o případech sebeupálení po roce 1989 nebo o lidech, kteří se upálili za Franca ve Španělsku, proti vojenským diktaturám v Řecku či v Chile (po nástupu generála Augusta Pinocheta).
