Kostel Nejsvětějšího Salvátora je chrámem největšího někdejšího pražského sídla jezuitů, Klementina. Je považován za jednu z nejcennějších raně barokních památek staveb v Praze. Dříve též plnil úlohu hlavního jezuitského chrámu v Čechách. Jeho průčelí vede na Křižovnické náměstí na Starém Městě, vchod se nachází bezprostředně před Karlovým mostem.
Kostel byl postaven na základech gotického dominikánského chrámu sv. Klimenta. V dlouhých letech ho od přelomu 16. a 17. století postupně budovali anonymové, pak Carlo Lurago a po něm Francesco Caratti. Už v letech 1578–81 jezuité položili základy stavby, poté vzniklo kněžiště a příčná loď. Na začátku 17. století bylo vybudováno celé trojlodí a západní mramorový portál s portikem. Kostel dostal vestavěné empory a štukovou výzdobu. Výstavbu řídil Carlo Lurago. Na konci 40. let 17. století byla nad svatyní zavěšena kupole, vyzdobená štukaturami z dílny Jana Jiřího Bendla. Věže kostela byly upraveny a navýšeny v roce 1714 architektem Františkem Maximiliánem Kaňkou.
Ve 30. až 50. letech 18. století v kostele příležitostně kázal i jiráskovský protireformační archetyp Antonín Koniáš (Koňas z Vydří).
Mezi lety 1805–19 zde byl univerzitním kazatelem Bernard Bolzano.
Na varhany zde v 80. letech 18. století hrával Jakub Jan Ryba.
V přilehlé koleji působil mj. spisovatel Tomáš Pešina z Čechorodu, světec Jan Sarkander, ale i obrozenec Josef Dobrovský.
Štít a ochoz portiku kostela jsou zdobeny 14 pískovcovými sochami svatých v nadživotním měřítku, z dílny Jana Jiřího Bendla z let 1655–60. Bendl je také autorem figurálních motivů štukové výzdoby kupole, pocházející z let 1648–49. Interiér je vydlážděn mramorem z daru Kristiny Kortesiové z roku 1660. Z téže doby jsou chrámové lavice s řezanými ornamenty na čelech a bočnicích. Svatyně má 7 oltářů – hlavní oltář zdobí obraz Proměnění Páně z roku 1632 od Jana Jiřího Häringa, podle vzoru Raffaelova, doplňují jej bíle štafírované sochy Boha Otce, Ducha svatého a andělů. Za zmínku stojí i oltáře Bolestné Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého s obrazy od Josefa Vojtěcha Hellicha. Na kněžiště kostela je napojena Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie z let 1590 až 1600.
Pod kupolí kostela je v podlaze ošlapaný kámen s letopočtem 1674 a českým nápisem na kovové destičce, kryje kryptu jezuitů s několika desítkami rakví v zazděných hrobových výklenkách. Jsou zde mj. pohřbeni kronikář Václav Hájek z Libočan, obhájce českého jazyka Bohuslav Balbín nebo páter Antonín Koniáš.
V únoru 1990 byla v kostele obnovena duchovní správa pro studenty.
V říjnu roku 2004 tu byla založena první akademická farnost v ČR pro pastoraci studentů, učitelů a zaměstnanců pražských vysokých škol a jejich rodinných příslušníků.
Rektorem kostela (od roku 1990) a farářem akademické farnosti (od roku 2004) je Tomáš Halík.
Prohlídku kostela pořádá Pražská informační služba ve čtvrtek 6. června, sraz s průvodkyní Alexandrou Škrdlandovou je ve 14.30 před vchodem do chrámu.
Zdroj: Wikipedie
