Zakladatelem rodu byl František Ringhoffer I. (1744 – 1827), kotlář z Müllendorfu v Rakousku, který po vyučení ve Vídni roku 1769 odešel jako mědikovecký tovaryš na vandr do Prahy. Po složení mistrovských zkoušek roku 1771 založil na Mariánském náměstí čp. 102, v místech dnešního magistrátu, dílnu na výrobu pivovarských pánví a kotlů.
Po jeho smrti roku 1827 dílnu převzal jeho syn Josef Václav Ringhoffer (1785 – 1847), který už roku 1820 zřídil kovárnu mědi (hamr) v Kamenici u Jílového a začal vyrábět i cukrovarská a lihovarská zařízení (dnes firma Strojmetal Kamenice). V roce 1843 získal zemské privilegium na tovární výrobu veškerého měděného i kovového zboží.
Po smrti Josefa Václava převzal podnik František Josef Ringhoffer II. (1817 – 1873).
Ten se orientoval na nový dopravní prostředek – železnici. Rostoucí požadavky na výrobní kapacitu si vyžádaly přesun výroby do nových prostor a proto František II. zakoupil v roce 1847 dům č. 1284/37 v dnešní Opletalově (také Jeruzalémská 13) ulici na Novém Městě. Guberniální dekret z roku 1848 ho opravňoval k výrobě veškerých měděných a kovových výrobků a strojů na území monarchie.
Svou rostoucí továrnu přeložil v roce 1852 na Smíchov, kde tak položil základy pozdější slavné vagonky. Kromě strojírenství podnikal i v pivovarnickém průmyslu (pivovar ve Velkých Popovicích). Byl také starostou Smíchova a poslancem Českého sněmu.
František Ringhoffer II. byl ženat, s Josefinou Schallowetzovou (1822 – 1896),
měli sedm potomků: Marii Filipinu (1843 – 1855), Františka, Emanuela Josefa (1848 – 1923), Viléma (1852 – 1854), Viktora (1854 – 1922), Emilii resp. Emmu (1858 – 1947) a Helenu, o které není žádná zpráva.
Nejstarší syn, František Ringhoffer (III.), plným jménem Franz Seraph svobodný pán von Ringhoffer, se narodil 22. listopadu 1844 v Praze na Starém Městě v čp. 101 v Platnéřské ulici respektive na Mariánském náměstí v místech, kde dnes stojí budova Městské knihovny.
Absolvoval technická studia v Praze a pak v letech 1862–66 absolvoval ženijní akademii v bývalém Louckém klášteře na Znojemsku. V roce 1866 se v hodnosti poručíka účastnil rakouského tažení v Itálii a jižním Tyrolsku.
Roku 1873, po smrti otce, převzal spolu s bratry Emanuelem a Viktorem vedení rodinné firmy v Praze. Když v roce 1874 vypukla hospodářská krize, přežil ji podnik jen díky masivní redukci výroby a pracovních sil.
V podniku ale fungoval progresivní způsob sociální péče o zaměstnance (nemocniční pokladna, pojištění). Firma se v rostoucí míře zaměřovala na železniční vagóny a tramvaje, byla největším výrobcem vagónů v monarchii.
Zapojil se i do politiky, v doplňovacích volbách v březnu 1876 byl zvolen do Českého zemského sněmu, znovu roku 1880. Dlouhodobě zasedal v obecním i okresním zastupitelstvu na Smíchově. Od roku 1877 byl členem vedení České spořitelny, také zasedal ve správní radě finančního ústavu Creditanstalt. V roce 1892 se stal doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Byl také členem státní železniční rady a pak i průmyslové rady. V roce 1890 získal Řád Františka Josefa (komturní kříž) a roku 1901 Císařský rakouský řád Leopoldův. V roce 1906 mu německá vysoká škola technická v Praze udělila čestný doktorát a zároveň získal velkokříž Řádu Františka Josefa.
František Ringhoffer III. zemřel 23. července 1909 – před 110 lety – při léčebném pobytu v Bad Kissingenu v Bavorsku.
Od roku 1871 měl za manželku Františku (Fanny) Kleinovou z Wiesenbergu (1853 – 1940), se kterou měl čtyři děti: Františka (1874 – 1940), Leopoldinu, provdanou Nádhernou z Borutína (1875 – 1945), Alfreda (1880 – 1938) a Hanuše (1885 – 1946). O dalších dětech nevíme, pokud byly, nedosáhly dospělosti.
Vedení firmy převzal František v pořadí IV.
Zesnulý továrník byl pochován do rodinné hrobky na Zaječím vrchu nad Kamenicí u Prahy.
Hrobka, vybudovaná v letech 1887-92 Jiřím Stíbralem, je od roku 1958 chráněna jako kulturní památka. Vlastní hrobku tvoří monumentální půlkruhová žulová zeď s lavicí a schodištěm a zdobí ji ukřižovaný Kristus od Josefa Václava Myslbeka. Kolem hrobky dnes vede naučná stezka s názvem Krajinou barona Ringhoffera.
Zdroj: Wikipedie
