Josef Stivín se narodil 18. prosince 1879 v Královských Vinohradech (Záhřebská 626/36) jako syn známého tiskaře a otec ho určil na černé umění. Vyučil se typografem, vyškolil ve večerních kursech uměleckoprůmyslové školy, záhy se zúčastnil veřejného života v hnutí pokrokové mládeže a zakotvil pevně v sociální demokracii.
V roce 1904 byl povolán do vídeňských Dělnických listů, z nichž v 1907 přešel do pražského Práva lidu. To řídil až do konce 1938, kdy se přeměnilo na hlavní orgán nové Strany práce.
V letech 1926 až 1939 byl místosyndikem Syndikátu československých novinářů.
V převratovém roce 1918 byl členem Národního výboru, od toho roku pak zasedal za sociálně demokratickou stranu v Revolučním národním shromáždění. Poslanecký post si podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Národní strany práce.
V letech 1925-35 byl místopředsedou sněmovny.
Historik Zdeněk Tobolka napsal, že Stivín byl silně protiklerikálně zabarvený sociální demokrat, s kulturním smyslem, energický, temperamentní a odhodlaný řečník… útočník s bystrým smyslem pro slabiny odpůrcovy. To už nejsou slova k jubileu.
Vydal knihy Vydrancování Svatováclavské záložny (1903), Moje učednická léta (1934),
Rudý prapor zavlaje: Stručné dějiny Československé sociálně demokratické strany dělnické (1938),
sbírku satirických veršů Vlčí máky: Verše a karikatury 1901–1908 (1908) a soubor protiklerikálních povídek (s vlastními ilustracemi) Nezvítězíš, Galilejský (1909).
Psal veršované doprovody k dětským obrázkovým knížkám Josefa Lady (Ladův Veselý přírodopis, 1917; Ratata! Pokrok, sport a zvířata, 1930). A překládal z polštiny.
Někdy používal pseudonym Josef Foltýn.
V letech 1904 – 1920 byl (prvním) manželem spisovatelky Marie Majerové (1882 v Úvalech – 1967 v Praze), s níž měl syna Pravoslava. Majerová nebyla dobrou manželkou, mluvilo se o ní jako o proslulé nevěrnici.
Z jeho rodu pochází hudebník Jiří Stivín a herečky Zuzana Stivínová starší a mladší, matkou Jiřího je herečka Eva Svobodová.
V pražském adresáři z roku 1910 jsme našli novoměstskou adresu Josefa Stivína Na Hrádku 2 (jinak Na Slupi 22), v roce 1938 byl s chotí Květou Stivínovou, překladatelkou, hlášen na Újezdě 25.
V roce 1939 odešel do penze, ale odpočinku se dlouho netěšil, krátce na to byl raněn mrtvicí a už se nezotavil.
Zemřel v Praze 1. října 1941, 6. října byl pochován na bubenečském hřbitově.
Zdroje: Tisk a politika 36; Tisk a novináři, 1939
