Nataša Tanská se narodila 30. listopadu 1929 v Praze. Její otec, původem Estonec, tu vystudoval stavební inženýrství a byl silničním projektantem, matka patřila k ruským porevolučním emigrantům z Petrohradu a její dědeček pocházel z Itálie a jeho předci dokonce z Dánska.
Dětství prožila ve Zlíně, kde ji – jedenáctiletou – pro film objevil ředitel Lucernafilmu Vilém Brož a doporučil režiséru Františku Čápovi pro roli Barunky ve filmu Babička. Dobový tisk o ní psal jako o neskonale líbezné žabce s výraznýma očima, která podala dokonalý herecký výkon.
Nástup její hvězdy byl srovnatelný s tehdejším vzletem Zdenky Sulanové a Vlasty Matulové.
(Dodám pro úplnost, že nebyla první představitelkou Barunky, tou byla Liduška Innemannová v němém filmu They Červenkové z roku 1921, Babičku hrála její skutečná babička Ludmila Innemannová, matka režiséra Svatopluka Innemanna a známá pěvkyně.)
Po roce hrála v Čápově filmu Preludium dcerku rekvizitáře Vajganta. Otce hrál Zdeněk Štěpánek, další role ztvárnili Jan Pivec, Jiřina Štěpničková nebo představitelka Babičky Terezie Brzková.
Za války studovala hudbu (zmíněný dědeček z matčiny strany byl profesorem hudby a skladatelem) a jazyky. Pak byl otec povolán do Trenčína, kde Natálie (tak byla křtěna) studovala gymnázium (1943–51).
Malá vsuvka – 30. března 1945 otiskly Lidové noviny zprávu, že Nataša Tanská zahynula během jednoho z náletů na Prahu. (Nu, i Lidové noviny se mohou mýlit.)
Natašu si lidé pamatovali. Její Barunka se vžila do představ diváků jako děvčátko, kterého se čas netýká, nestárne.
„Nataša Tanská sice také nestárne, dospívá však, povyrůstá a je dnes půvabnou dívkou, takřka na vdávání. Když ji pozval nyní režisér Vávra do Prahy, aby vytvořila zajímavou postavu dospívající studentky ve filmu Předtucha, nemohl Natašu nikdo poznat,“ psaly noviny v roce 1947.
Postavy Jarmily, prožívající na malém městě první prázdninové milostné poblouznění, se zhostila skvěle a vedle Františka Smolíka, Marie Brožové a (opět) Terezie Brzkové nezapadla. Míním, že to byl jeden z nejlepších filmů té i umělecky nelehké doby; autorkou předlohy byla Marie Pujmanová.
V roce 1948 ztvárnila Tanská dceru vesnického lékaře Anču ve Vávrově adaptaci Čapkova Krakatitu,pak ošetřovatelku Rozku v Čápově Bílé tmě a nakonec hrála postavu Marie Podhájské, manželky Aloise Jiráska, v Krškově (a Neffově) filmu Mladá léta (1952).
Pro vážné onemocnění a těžkou operaci mozku pak ale svoji hereckou dráhu ukončila.
Chtěla studovat herectví, nicméně vystudovala dramaturgii na bratislavské VŠMU (1954).
Začala psát, byla redaktorkou časopisů Kulturný život (1956–63) a Kulturná tvorba (1963–64), poté dramaturgyní hraného filmu Slovenské filmové tvorby v Bratislavě (1964–69), působila také v humoristickém týdeníku Roháč, míním, že spíš externě.
Napsala scénář k slovenskému filmu Vždy možno začať (1961).
Na přelomu 60. a 70. let přesídlila do Prahy, stala se redaktorkou nakladatelství Albatros a po roce 1973 spisovatelkou na volné noze. Psala fejetony do časopisů (třeba Ahoj na sobotu, po revoluci Elle) a pro Svobodnou Evropu a zabývala se i tvorbou koláží.
Napsala dvě desítky knih pro děti, rozhlasové inscenace (i některé díly seriálu Jak se máte, Vondrovi?), divadelní hry, pro Českou televizi napsala komedii Klasické příznaky, také překládala z ruštiny.
Byla manželkou (1955 – ?) herce, filmového publicisty a advokáta Bedřicha Rádla (1905 na Žižkově – 1981), předtím sezdaného s herečkami Světlou Svozilovou, a Hanou Vítovou, a právníka, diplomata a překladatele Jana Válka (1933 – 2008), s nímž v letech 1990–97 žila v Londýně.
Naaša Tanská zemřela 17. července 2014, pět posledních let trávila v domově pro seniory Sue Ryder v pražské Michli.
Zdroje: Erkul, FDb; Miloš Fikejz, Filmový přehled; Úsvit, 1947; Wikipedie
