Romantický začátek bude nyní ukončen suchopárnými fakty. Hvězdy, které tvoří jednotlivá souhvězdí, nejsou stejně velké, stejně jasné, ani stejně vzdálené. Je jen čirou náhodou, jak se nám promítají na nebeskou klenbu a co v nich vidíme. Je to naprosto stejné, jako s těmi mraky ve dne. Každý v nich může vidět něco jiného, ale protože se ty tvary nemění, bylo stanoveno už před lety, jak se jednotlivá souhvězdí budou jmenovat.
Každá kultura, každé náboženství, si obrazce na obloze přizpůsobily podle vlastní potřeby již od nejstarších dob. Obrazec souhvězdí Orion byl dokonce zachycen a vyryt do kosti, ve starší době kamenné. Řekněme si nyní něco o souhvězdí, která známe my, zde v Evropě. Počátky jejich názvů sahají až do Mezopotámie, kde byla astronomie váženou a vysoce profesionální vědou. Názvy souhvězdí byly převzaty později hlavně Řeky. Ptolemaiův řecký spis, Syntaxis megale (Velká soustava) z druhého století našeho letopočtu, zachycuje téměř padesát souhvězdí tehdejší řecké mytologie. Vznikl v egyptské Alexandrii a řada pozdějších astronomů se jím řídila až po samý počátek novověku.
Názvy souhvězdí i jednotlivých hvězd nalezneme i v křesťanské Bibli, konkrétně v Knize Job. Jsou zde jmenována Kuřátka, Orion i nejjasnější hvězda v souhvězdí Pastýře, Arkturus. Souhvězdí, která známe, byla pozorována a pojmenována v době, kdy se pyramidy v Gíze nacházely ještě v kamenolomech a na obloze leží po 35° severní šířky. Andromeda, Kassiopea, Perseus, Býk, Orion. Celá řecká mytologie.
Souhvězdí jižní polokoule mají jinou historii. Vznikala v době velkých mořeplavců a velkých zámořských objevů. Sloužila hlavně pro orientaci lodí, a i když zde nalezneme také některá souhvězdí, která se vztahují k řecké mytologii, převládají souhvězdí, která dostala svůj název až v 18. století. Sextant, Dalekohled, Mikroskop, Vývěva.
Zásluhu na tom má francouzský astronom Louis de Lacaille, který pojmenoval čtrnáct nových souhvězdí. Velmi vděčným bylo nejrozsáhlejší souhvězdí jižní oblohy, s názvem loď Argo. Toto souhvězdí bylo později rozděleno na Lodní kýl, Lodní záď, Plachty, Kompas, Létající ryba. Pod jižní oblohou najdeme i souhvězdí Kentaura, s hvězdou nejbližší k našemu Slunci. Počet a hranice souhvězdí na obloze byl definitivně ustálen v roce 1925. Od té doby zná astronomie oficiálně 88 souhvězdí.
