Pavilon pro výstavu strojních zařízení byl postaven podle projektu architekta Bedřicha Münzbergera. Nacházel se v dolní části areálu za cestou se stromořadím a tvořila ho holá železná příhradová konstrukce stejně jako Průmyslový palác.
Konečný vzhled ale nebyl tak dekorativní, měl odpovídat svému určení, měla to být především hala pro vystavení velkých strojů, tedy co nejlevnější a s jednoduchou vnitřní úpravou. Byla dlouhá 135 metrů, 50 metrů široká a spolu s kotelnou, dalšími přístavbami a manipulačním dvorem zabírala plochu o rozloze 8 940 metrů čtverečních. Montáž provedla mostárna Pražské akciové strojírny. Náklady na stavbu dosáhly 100 tisíc zlatých.
Stavba byla dokončena včas, ale dlouhá zima, která tak nepříznivě ovlivnila přípravu Jubilejní výstavy, zpozdila složitější instalace exponátů a napojení na kotelnu. Stavba vlečné dráhy, po které se měly dopravovat stroje a velké kotle pro kotelnu, mohla být dokončena až počátkem dubna 1891, kdy do zahájení výstavy zbývalo pouhých pět týdnů.
Za tuto dobu bylo uloženo, namontováno a zazděno osm velkých kotlů v kotelně a do Strojovny byly dovezeny, uloženy, připojeny k parovodům a patřičně připraveny pro dlouhé a každodenní vystavení všechny stroje, mezi kterými bylo i devět lokomobil a padesát jedna hnacích strojů.
I když měla Strojovna skromnější vzhled a stála na méně atraktivním místě, stala se důstojným místem k předvedení českých podniků. Její příhradová konstrukce „jakoby s proutků složená“ budila společně s efektně seřazenými stroji vždy v plném chodu velkolepý dojem.
Převážnou část plochy Strojovny zaujímaly bloky šesti velkých strojíren – firem Emil Škoda v Plzni, Akciová strojírna, dříve Breitfeld, Daněk a spol. v Praze, František Ringhoffer v Praze, První českomoravská továrna na stroje v Praze, Pražská akciová strojírna, dříve Ruston a spol., hradecká firma Märky, Bromovský a Schulz – a velkou expozici měl i elektrotechnický závod Františka Křižíka.
Čestné místo uprostřed zabírala smíchovská strojírna František Ringhoffer nejen proto, že byla v Praze největší, pokud šlo o počet zaměstnanců, ale také proto, že baron Ringhoffer jako agilní předseda výboru Strojovny vynaložil značné prostředky i velké diplomatické úsilí k tomu, aby byly zastoupeny všechny významné české strojírenské podniky.
Kromě jiných strojů tady jeho firma vystavovala také „zimotvorný stroj“, který chladil maso i v nedalekém pavilonu vinohradského velkouzenáře pana Chmela a sodovku v pavilonu karlínského „kvasnicového krále“ dr. Zátky.
Právě proto se tato Popelka mezi ostatními pavilony stala tou, která se nejvíc podílela na slavné pověsti výstavy.
„Ani nejslovutnější odborníci a průmyslníci všelijakých jiných odvětví, kteréž chvalná pověst naší výstavy přivábila do Prahy, neb přišli sem z Němec anebo Anglie, z Ruska nebo Francie i z dalekých končin zaoceánských, neodepřeli vystaviti naší strojovně uznání nejsvrchovanější. Ve všech ostatních oddílech našeho skvostného výstavního podniku jsme se ukazovali více sami sobě, svou Strojovnou vzbudili jsme zájem celého vzdělaného světa.“
V roce 1893 byla Strojovna rozebrána a za 26 tisíc zlatých prodána komitétu pro uspořádání zemské výstavy v Innsbrucku.
