Navzdory nepřízni osudu se stává nejznámějším komiksovým kreslířem u nás. S americkými komiksy se Kája seznámil již v dětství. Díky němu pak mnoho dětí objevilo kouzlo tohoto žánru, a to i přesto, že po většinu jeho života v komunistickém režimu nebylo této tvorbě příliš přáno. Jednalo se přece o západní, kapitalistickou zábavu. Navíc v porevoluční době byl již Kája neustálými a letitými represemi tak unaven, že nově už téměř netvořil…
Na sklonku druhé světové války se pro svůj částečný židovský původ spolu se svým jednovaječným dvojčetem Janem dostává do koncentračního tábora ve Slezsku pro tzv. míšence. V padesátých letech pak z politických důvodů nemůže studovat a stává se tedy technickým kreslířem a kulisákem ve filmových studiích na Barrandově. A právě tato práce v barrandovských filmových ateliérech mu pomohla k vysněnému kreslení.
Jeho práce si zde všimne scenárista Miloš Macourek a kresby použije v roce 1966 ve filmu „Kdo chce zabít Jessii?“. Kája se tak dostává do širšího povědomí a jeho kresby byly publikovány více. Zřejmě největším projektem měl být komiks podle scénáře Miloše Macourka „Muriel a andělé“, příběh mladé lékařky se silným protiválečným poselstvím. V roce 1969 z něj časopisecky vyšlo na ukázku pouze jen několik stránek, kniha samotná už však vyjít nemohla, a nakonec byla vydána až po pádu komunistického režimu, v roce 1991. Časopisy a vydavatelství musejí v období totality s Kájou ukončit spolupráci a situace se nezlepší ani tím, že se namísto ožehavým tématům začíná věnovat látce čistě historické jako v komiksu „Lips Tulian“, inspirovaném dobrodružnými romány z 19. století. Nepomohl mu tehdy ani fakt, že šel režimu „na ruku“ komiksem „Třicet případů majora Zemana“. Kája tedy kreslí „do šuplíku“ a vydává věci „načerno“.
Na počátku devadesátých let minulého století, po změně režimu, byla prakticky všechna jeho díla znovu vydána. Kája sám ilustroval titulní stránky komiksových magazínů „Kometa“ a znovuvydaných sešitů příběhů Boba Hurikána.
Po nehodě v dubnu roku 2006, kdy mu v krku zaskočilo sousto, ležel více než devět let ve vegetativním stavu v motolské nemocnici v Praze. Zemřel zde 25. června 2015 ve věku osmdesáti let.
