Vzdychal oprávněně. Byl to problém, který od prvního koncilu v Nikaji, v roce 325, narostl do obludných rozměrů. Tehdy, pro pana preláta před dvanácti stoletími se církevní otcové dohodli na výpočtu data velikonoc, největšího křesťanského svátku. První neděli po prvním jarním úplňku. Dohoda byla přijata pečetě přitisknuty. Kepler byl v roce 1582 teprve jedenáctiletý chlapec a jeho tři proslulé zákony nebeské mechaniky teprve přijdou. Problém tedy nebyl s lidmi, ale se Zemí. Pohybuje se nerovnoměrně a její rychlost stoupá a klesá v závislosti na vzdálenosti od Slunce. Co svět světem stojí, se lidé snaží dát měření času nějaký řád a přesný kalendář je tím nejdůležitějším. Gaius Julius Caesar na radu astronomů stanovil, aby rok měl 365,25 dne a každý čtvrtý rok se přidal přestupný den.
Sloužil spolehlivě už několik staletí, tak se zkrátka budou velikonoce počítat podle něho. Ten pohanský astronom Sósigenes měl za ušima. Měli nesporně pravdu, ale něco mu za těma ušima přeci jen chybělo. Jedenáct minut, o které byl jeho kalendář delší, než je tropický rok. Pozor, aby nedošlo k nedorozumění, tropický rok nemá nic společného s tropy, je odvozen podle řeckého slova trópos, obrat. Od obratníku k obratníku. Kalendář byl dlouhý 365,25 dne a skutečnost 365,2422 dne. Jedenáct minut. Zanedbatelný časový úsek, který však za 128 let narostl o jeden den. A znovu a znovu. Už na počátku druhého tisíciletí si vzdělaní lidé uvědomili, že se něco děje. Velikonoce se začaly posouvat vzad a hrozilo nebezpečí, že koledníci budou za svoji výslužkou jezdit na saních.
V roce 1582 už byla situace naprosto neúnosná, rozdíl narostl na deset dní. Prvním úkolem bylo vymazat těch deset dní, které překážely. Stalo se. Po čtvrtém říjnu 1582 přišel patnáctý říjen. Vypadá to jako prkotina, škrtnutí pera, ale tehdy opravdu vypukl zmatek. Nikoliv mezi astronomy, ale mezi obchodníky, a splatnostmi jejich smluv. Advokáti měli žně. Druhá úprava spočívala v tom, že celé století mohlo být přestupným rokem, jen pokud bylo toto číslo dělitelné bezezbytku čtyřmi sty, nikoliv jen čtyřmi. Takže 1600 byl přestupný, 1700, 1800, 1900 nikoliv, a rok 2000 opět ano. Úprava je dostatečně přesná, rozdíl sice stále ještě existuje, ale již naprosto mizivý. Jeden den asi za 3000 let.
Arcibiskup předal bulu císaři, aby zasáhl mocí. Ale ani Rudolf II. to neměl zpočátku jednoduché. Debaty se táhly více než jeden rok. Nakonec císař nařídil v prosinci 1583, aby po 6. 1. 1584 následoval 17. 1. 1584. V Čechách to stavové přijali, nikoliv však na Moravě. V roce 1584 jste mohl tedy oslavit v zemích Koruny české velikonoce dvakrát. Teprve druhým mandátem, který už ani na Moravě nemohli odmítnout, byl nový kalendář přijat. Tak, jako tomu starému se říkalo juliánský, tomu novému se říká gregoriánský, podle papeže Řehoře XIII. který tak rozhodl. Některé země však toto rozhodnutí nerespektovali až do dvacátého století.
