Franský král a první středověký císař se narodil druhého dubna roku 747, nebo 748, tady se ještě historici neshodli. Jen tak pro zajímavost, náš Otec vlasti, Karel IV. byl zkrátka čtvrtým císařem téhož jména. Dědečkem Karlovým byl jistý Karel Martel. Ano, ten Martel, který zasadil definitivní úder Saracénům v bitvě u Poitiers. Vnuk získal mnoho z genetické výbavy svého děda. Tyto vlastnosti mu později pomohou prosazovat svoje cíle metodami doby, ve které žil. Nebyla to doba humanismu, ale ani barbarské krutosti.
Karel Veliký si dobře uvědomoval, že se Evropa propadá do nevědomosti a rozhodl se tomu čelit. Ač sám zřejmě negramotný, se snažil navázat na antickou vzdělanost. Vědomostmi a kulturou pohanského Řecka i Říma již nemělo být pohrdáno.
V době Karla Velikého se vzdělanost odstěhovala za zdi klášterů a stala se mnišskou vlastností, která ve světě rytířských ctností nebyla vítána opravdu velice dlouho. To se však mělo brzy změnit.
Střediskem vzdělanosti se staly Cáchy, kam král zval nejvýznamnější učence té doby, spisovatele, kronikáře, vědce. Termín Karolínská renesance je proslulý dodnes. Renesance ve smyslu slova, obnova, navázání na přetrženou nit minulosti. Ale abychom z Karla nedělali jenom světce, je nutné na něho prozradit, že jeho hlavním životním cílem byli hlavně výboje.
Výboje do všech stran. Války se střídavými úspěchy. Na východě deptal Sasy, kteří se stále nehodlali nechat pokřtít, a Karel jim dával na výběr jen dvě možnosti. Křest nebo katovu sekyru. V té době ještě někteří lidé věděli, co je to hrdost a raději podstoupili krutou smrt.
Karel Veliký to zkusil i na území Čech, zde mu však pšenka nekvetla a spokojil se s placením tributu, což bylo výhodné pro obě strany. V hornaté krajině jeho armádě nesvědčilo, tak obrátil svoji pozornost proti asiatským nájezdníkům Avarům, a zdrtil je takovým způsobem, že je přešli choutky na další výboje a vrátili se do svých stepí jednou pro vždy.
Za Pyrenejemi to už bylo horší. Saracéni byli tvrdým oříškem, a pocítil to hlavně zadní voj jeho armády, který byl pobit do posledního muže. Na této celkem běžné situaci, raného středověku, by nebylo nic divného, kdyby tomuto houfu nevelel jistý Roland. Jeho jméno se později stane klasikou středověké literatury, hrdinského eposu, který je součástí maturitních otázek dodnes. Karel Veliký zemřel 28. 1. 814 ve svých milovaných Cáchách. Svému synovi Ludvíkovi předal říši sjednocenou a na vrcholu moci.
