Věty jako „Musíš všechno dojíst“ nebo „Tohle už ti stačí“ patří v českých domácnostech k běžnému repertoáru. Průzkum společnosti EMCO, který v červenci zachytil odpovědi více než tisíce rodičů dětí ve věku šest až dvanáct let, ale ukazuje, že právě taková slova mohou u dětí dlouhodobě narušit přirozený vztah k jídlu.
Čtvrtina rodičů přiznala, že dítěti říká, aby dojídalo. Téměř každý pátý použil větu signalizující, že dítě snědlo příliš mnoho, a více než každý desátý vyslovil přímé „Nejez tolik“. Někteří rodiče jídlo spojují i s tělesnou hmotností nebo fungují na principu odměn, kdy zelenina předchází sladkostem.
„Rodiče mají na vztah dítěte k jídlu velký vliv. Hodně přitom záleží i na tom, jak o jídle doma mluví,“ vysvětluje nutriční terapeutka a lektorka projektu Stop obezitě Petra Zapletalová. Podle ní taková slova často zazní zcela automaticky, bez vědomého záměru.
Nejfrekventovanějším tématem u stolu jsou sladkosti, které řeší skoro dvě třetiny rodin. Zdravé stravování probírá s dětmi více než polovina rodičů, o velikosti porcí mluví zhruba třetina. O hmotnosti dítěte naopak sedm z deseti rodičů nemluví téměř vůbec.
Situation je přitom vážná. Podle studie z roku 2021 trpí nadváhou nebo obezitou více než pětina českých dospívajících. Od roku 2010 vzrostl počet obézních dětí o více než polovinu. Aktuálně je obézních zhruba dvanáct procent dětí a odborníci varují, že pokud se trend nezlomí, v roce 2050 by mohlo být obézní každé druhé dítě.
Obezita přitom neznamená jen kilogramy navíc. U dětí vede k artróze, cukrovce, srdečním onemocněním, hormonálním změnám i změnám v mozku. K fyzickým obtížím se přidávají psychické problémy, nízké sebevědomí, úzkosti a deprese.
Většina rodičů si váhu svých slov alespoň tušit. Sedmdesát procent z nich občas přemýšlí nad tím, zda jejich komentáře mohou ovlivnit budoucí vztah dítěte k jídlu. Téměř devadesát procent považuje zdravý vztah k jídlu za stejně důležitý nebo důležitější než samotné zdravé stravování.
„Je užitečné mluvit o potravinách přirozeně a neutrálně a nedělit je na dobré a špatné. I zdánlivé maličkosti mohou ovlivnit, jaký vztah si dítě k jídlu postupně vytvoří,“ říká Zapletalová. Hana Pávková Málková ze STOB k tomu dodává, že dětství je zásadním obdobím pro formování stravovacích návyků, které si lidé nesou až do dospělosti, a klíčem je budovat pravidelnost, pestrost a přirozený vztah k jídlu.
Zdroj: autorský text / ČTK
