I kounovské kamenné řady patří do této společnosti. Vůbec nezáleží na tom, že na většinu kamenů, které je tvoří, stačí několik silných paží. Jejich tvůrci museli prokázat minimálně stejnou inteligenci, protože i jejich záměr byl stejný. Čtrnáct řad kamenů, orientovaných na ose sever jih. Dnes bohužel již žalostné torzo stavby, zničené hloupostí a hrabivostí člověka. Jižní část téměř zmizela, kvůli několika kubíkům smrkového dřeva a následná likvidace požáru lesa, v sedmdesátých letech, tomu nasadila korunu. Nyní je celý objekt již státem chráněný, což skýtá naději, že bude zachován.
Na kamenné řady se dá pohledět z mnoha úhlů. Začali jsme opracováním kamenů, zůstaneme tedy u opracování i zde. Dnes kameny leží svaleny na zemi, a pokud jsou menší, můžeme je ve spadaném jehličí i listí snadno přehlédnout. Před dávnými časy, ještě v době, kdy kameny na egyptské pyramidy odpočívaly v lomech, panoval v okolí kounovské roviny již čilý ruch. Pustá pláň, bez jediného keře, otevřená do krajiny, byla ideálním místem pro čtrnáct řad kamenných postav. Byla to jen torza, bez rukou a nohou, pazourkové nástroje více nedokázaly. Kámen byl vztyčen a uložen v lůžku menších, které ho podpíraly.
Máme-li dost času a budeme zároveň trpěliví a pozorní, lze stopy lidských rukou na kamenech nalézt i dnes. Zřejmé pokusy kámen čímsi provrtat. Kruhové díry různých průměrů a hloubky. Zcela jistě nebyly vytvořeny snahou kámen rozlomit, aby se snížila jeho hmotnost. Pochopitelně, i zde najdeme kameny, se kterými by měl lidský důmysl bez techniky dosti problémů, ale ty provrtané rozhodně k přepravě jeřáb nepotřebují. Snad sloužily k ukotvení nějaké stavby nebo při náboženských rituálech, třeba pro planoucí pochodně. Nebo pro napíchnutí useknutých hlav. To už záleží na fantazii každého návštěvníka.
