4℃
Dnes je 11. prosinec , svátek má Dana

Kde se vzaly graffitti schované pod omítkou? Pražské domy stále tajemné

Domy Starého města pražského skrývají ve svých zdech nejedno tajemství. Domy nasáklé minulostí, často velmi krvavou, nenechávají nikoho na pochybách, že genius loci je zde skutečně doma. V jejich uličkách není těžké zabloudit. Stačí jen trochu poodejít a davy turistů s fotoaparáty zmizí. Za denního světla není na temných zákoutích, podloubí, či tajemných průchodech do jiných uliček, nic znepokojivého. Pokud kdesi v dálce odbíjí půlnoc, už to je o něčem jiném. V noci jsou všechny kočky černé. Báchorky, zakomponované do turistických průvodců, či pověsti o strašidlech, rázem dostávají reálnější obrysy. Najednou zjišťujete, že přes veškerou střízlivost současnosti ve vás začíná hlodat pochybnost. Co když na tom něco je? Stín na chodníku, zvuk kroků, který nepatří vám, to vše vás nutí ztišit hlas, zrychlit krok a být co nejdříve tam, kde aspoň řinčí tramvaje.

Pár kroků od Staroměstského náměstí, v Dlouhé třídě, leží velmi zajímavý dům. U Krkavců, či také U Frubeynů. Katalogové číslo 1000150765, Národního památkového ústavu, číslo popisné, 735/25. Pokud máte rádi přesnost. První zmínka o tomto domě pochází z roku 1400. Z té doby je uváděno několik majitelů. Název U Krkavců však pochází až z roku 1457, podle majitele, který se za svoje, nepříliš lichotivě znějící jméno, nestyděl. V době renesanční, v druhé polovině 16. století, byl dům změněn na pivovar. Je to rozlehlý dům, má dvě průčelí. Jedno je otevřené do Dlouhé třídy, druhé do Rámové ulice. Zde se nacházejí sklepy s valenou klenbou, které nás budou ještě zajímat.

Kdo je autorem nejzáhadnější knihy na světě? Napsal Voynichův rukopis Čech? Nové stopy a hypotézy

Na počátku století sedmnáctého dům vyženil jistý Jan Oršinovský. Toto velmi cenné věno dostala v roce 1615 dcera Adama Linharta z Nayenperka, zástupce královského prokurátora ve věcech finančních. Oršinovský byl dobrá partie, měl univerzitní vzdělání a jeho otec rovněž neměl hluboko do kapsy. Stýkal se hlavně s vlivnými, stejně vzdělanými a bohatými lidmi, jako byl třeba Jiří Hauenschild z Fürstenfeldu. Spolu s ním byl v průběhu stavovského povstání i členem direktoria za městský stav. Hauenschild byl také jedním z těch, kterým kat Mydlář nedaleko od tohoto domu srazil hlavu.

Máte kuráž? Navštivte stejnojmenou výstavu v Galerii Lapidárium

Oršinovský měl štěstí. Nebyl přehnaně důvěřivý, a utekl do ciziny ihned po prohrané bitvě na Bílé hoře. O dům sice přišel, ale hlavu zachránil. To je však ještě dosti vzdálená budoucnost. Nyní se vrátíme půl století nazpět. Pan zástupce prokurátora je ještě na houbách, když se z Padovy vrací do Prahy jistý mladý lékař, jménem Jiří Handsch. Tváří se důležitě, mluví německy, jako kdyby se za češtinu styděl. Zbytečně, jeho otec byl přeci radním v České Lípě. Jeho oslnivá kariéra, osobního lékaře Ferdinanda Tyrolského, teprve přijde. Nyní se živí jako učitel šlechtických synků a píše básně, ve kterých maže med kolem úst svým mecenášům. Za jedním z nich se podíváme. Nepůjdeme daleko.

Staroměstské náměstí mohlo vypadat jinak. Jenže sochař Vilím Amort a jeho Hus měli smůlu

Zamíříme do Týnského dvora. Do Ungeltu. Není to daleko. V roce 1558 získal jistý Jakub Granovský ml. z Granova, od císaře Ferdinanda I. povolení, k přestavbě ungeltního domu, a současně jej obdržel do svého dědičného držení. Tento Granovský byl blízkým přítelem Ferdinanda Tyrolského a jeho morganatické manželky, Filipiny Welserové. Přestavbu jeho domu prováděl jistý Florián Griespek. Rovněž člověk, který byl místodržiteli a jeho ženě velmi dobře znám. Narodil se totiž v Innsbrucku, v Tyrolsku. Bohatý muž, který byl současně i dalším z mecenášů družiny renesančních básníků, seskupených kolem šlechtice Jana Hodějovského z Hodějova.

Galerie Toyen vystavuje sochy Marie Šeborové. Ženské tělo neinspiruje jen muže

Hodějovský byl humanistický básník a místosudí Království českého, který na tvrzi Řepice, nedaleko Strakonic, vlastnil rozsáhlou knihovnu. Mimo jiné i zahradu s vzácnými rostlinami, což bude dobré si zapamatovat. Tato družina se scházela nejen v Praze, či na tvrzi Řepice, ale i na zámku v Nelahozevsi, který byl rovněž Griespekovým dílem. Panu staviteli se zde asi líbilo, protože v Nelahozevsi dokonce i zemřel. Pohřben je však v Kralovicích u Plzně. To však není důležité. Mnohem zajímavější je fakt, že mezi tyto renesanční básníky patřil výše zmíněný lékař, Jiří Handsch.

Galerie hlavního města Prahy vynaloží tento rok na péči o veřejné plastiky a související práce téměř 16 milionů korun

Dokonalý propletenec náhod a mezilidských vztahů. A nejen to, i domy si byly podobné. Podle stavitele Griespeka. Figurální, rostlinné i biblické motivy se objevují nejen v Ungeltu, ale i na fasádě Melantrichovy tiskárny a pochopitelně i v Nelahozevsi. Zde všude se setkával básník, lékař a botanik Handsch s rostlinami, které zřejmě viděl v první univerzitní botanické zahradě na světě. V Padově, kde studoval. Později, až bude překládat Mattioliho herbář z latiny do němčiny, půjde mu to snadno. Bude mít praxi.

FOTO: Galerie Lapidárium

Galerie Lapidárium - Galerie Lapidárium 1Galerie Lapidárium - Voynichův rukopis znak v LapidáriuGalerie Lapidárium - Voynichův znak v Lapidáriu, upravenoGalerie Lapidárium - galerie LapidáriumGalerie Lapidárium - Voynichův manuskript
Další fotky
Galerie Lapidárium - Voynichův manuskript 1

Ale jak s tím souvisí klenby v Rámové ulici, kde se dnes nachází Galerie Lapidárium? Do Ungeltu se dá dohodit kamenem. Mladý Handsch, s ním družina veselých kumpánů a žíznivé hrdlo. V Dlouhé třídě bylo v té době snad deset pivovarů a jiných možností k osvěžení. Snad v každém druhém domě. Mecenáš pustil grošíky a oni se přišli napít a pobavit. Kreslit po zdech se tehdy, stejně jako dnes, jevilo jako dobrý nápad. S dobrým vínem zcela určitě. Pak se čmárá cokoliv. Nestydaté ornamenty, nebo i ty, které se za pět století stanou noční můrou všech luštitelů Handschova rukopisu, který ponese název manuskript Voynichův. Na stěně klenby této galerie jsou psány symboly, které jsou až znepokojivě podobné těm z rukopisu.

Zaujalo mě to a obrátil se mailem na památkový ústav. Byl jsem velmi rád, když mi sdělili, že ony čmáranice či graffiti, jsou opravdu původní a byly objeveny pod vrstvou omítky. O žádné novodobé napodobeniny, z důvodu přilákání návštěvníků se tedy nejedná. V každém případě se jedná o velmi zajímavou náhodu, která poskytuje velké možnosti pro autory romantických příběhů, či literatury faktu.

 

Před 1 hodinou
Jeden den křičel, že ho potkal fantom, druhý den si stěžoval, jak mu mozek rozežírají...
Před 3 hodinami
Tento egyptský světec a mučedník dokázal něco jinak nemožného. Po krutém mučení si zpíval a...
Dnes, 15:00
Komerční článek
Při přechodu na DVB-T2 je vhodné zohlednit několik kritérií, která mají pro každého jinou prioritu....
Dnes, 15:00
Při představě útoku většiny zvířecích predátorů člověka až zamrazí. U některých z nich nás však...
Dnes, 12:30
Autorem dnes už světově proslulé České mše vánoční Hej mistře! byl zdejší varhaník a kantor...
Dnes, 11:00
Zázrak je něco, co se odehrává, obrazně řečeno, za naším zrakem. Neumíme si událost, která...
Dnes, 09:00
A milovala ho i kamera, takže za sebou zanechal obdivuhodnou kinematografii čítající přes 100 filmových...
Včera, 18:30
Až potom začala být Emily Dickinsonová, která se narodila 10. prosince 1830 v Amherstu v...
Včera, 17:00
Nevelká obec Čenkov leží na spojnici mezi Příbramí a Hořovicemi. Už desátým rokem stojí u...
Včera, 15:00
Rtuť je velmi tajemná substance. Substance s magickými vlastnostmi, od nejstarších dob. Již její latinský...
Včera, 14:02
Antonín Smrček (*11. prosince 1859 v Brodku u Prostějova) absolvoval roku 1884 českou techniku v...
Reklama