Založil ji Jan Michael Schary, majitel pivovarů Na Slovanech a U Virlů, roku 1868 a jmenovala se První veřejná sladovnická škola v Praze. Slovo pivovarství v názvu školy chybí, to je ještě relikt středověku, kdy se sladovnictví považovalo za řemeslo a výroba piva za obchod. V jeho bohulibém úsilí mu pomáhali Ferdinand Urban (1825 – 1879), majitelem pivovaru u Herrmanů v Praze na Malé Straně se Společenstvem pražských sládků.
Právě v pivovaru U Virlů škola až do roku 1883 sídlila. Pivovar stával ve Václavské ulici čp. 316 (s průchodem na Karlovo náměstí). Jeho majitelem býval Jan Würle. Michal Schary dostal pivovar dědictvím zřejmě roku 1847. V pivovaru se vařilo až 12 tisíc hektolitrů piva, byl zrušen patrně v roce1895. Po demolici objektu byla na místě v roce 1928 postavena nová budova podle plánů Ferdinanda Rudolfa.
Pivovarník, včelař a sběratel zkamenělin Schary
Jan Michael Schary (1824 v Praze – 1881 tamtéž) byl český sladovnický a pivovarnický odborník, včelař, paleontolog, podnikatel a politik. Jeho otec byl pražským sládkem. Na pražské německé technice studoval kvasnou chemii u profesora Karla Josefa Napoleona Ballinga, podle jiných pramenů byl i absolventem pivovarské školy v bavorském Weihenstephanu. V letech 1845-46 pracoval po dobu několik měsíců spolu s pozdějším kolegou, sládkem Ferdinandem Fingerhutem na praxi v Mnichově. V roce 1846/7 se ujal zděděného pivovarského podniku U Virlů. Ve své práci využíval moderní poznatky ze zahraničí. Získal cca 30 ocenění z různých výstav. Byl předsedou spolku pro průmysl pivovarnický v Království českém.
V letech 1878-80 vydával časopis Český sládek. Angažoval se i ve veřejném životě. V letech 1849-51 a 1869-71 zasedal v pražském obecním zastupitelstvu, od roku 1854 byl členem pražské obchodní komory, v níž se zasazoval hlavně o otázky pivovarnického podnikání. Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství byl v zemských volbách v Čechách v roce 1861 zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor (volební obvod Praha) do Českého zemského sněmu. Na sněmu se poprvé vyslovil pro zboření pražských hradeb a pro výstavbu nové důstojné budovy pro Muzeum Království českého. Inicioval založení banky Slavia. Ve volném čase se zabýval paleontologií, prozkoumával pražské okolí, kde odkryl četné zkameněliny. Sestavil pak ucelenou sbírku silurských fosílií, kterou Národní listy v jeho nekrologu označily za nejrozsáhlejší na světě, po sbírce, kterou měl Joachim Barrande. Za své zásluhy byl roku 1874 povýšen do šlechtického stavu a získal Řád Františka Josefa. Byl mu rovněž udělen papežský Řád svatého Silvestra.
Scharyho škola představovala ve své době první vzdělávací institut středoškolského typu v rámci celé rakousko−uherské monarchie. Měla od roku 1884, obdobně jako Univerzita Karlova a České vysoké učení technické, dvě části, českou a německou.
Doba výuky trvala jeden rok, školní rok začínal 1. října a končil 30. červnem následujícího roku – model její organizace a celkovou dobu výuky převzal i Baťa do svých Závodních škol práce.
Pivovarská škola měla i svoji laboratoř pro analýzy piva a sladu. V roce 1881 převzalo její správu Společenstvo pražských sládků a Spolek pro průmysl pivovarský v Království Českém. O dva roky později byla tato škola uznána státem, byla přejmenována na První veřejnou sladovnickou školu v Praze a měla své sídlo v bývalém svatováclavském semináři v Husově ulici č. 5 na Starém Městě.
V roce 1910 jí ale vznikla konkurence, neboť při tehdejším Výzkumném ústavu pro průmysl pivovarský byla v roce 1910 založena Vyšší pivovarská škola – o rok později umístěná v nově vybudovaném domě U Zlaté husy na Václavském náměstí. Výuka zde byla delší, namísto jednoho roku trvala dva roky, a podmínkou pro přijetí ke studiu bylo předepsané školní vzdělání a minimální dvouletá praxe v pivovarech.
V roce 1914 konkurence škol skončila dohodou, podle níž byl zrušen Výzkumný ústav, obě školy a laboratoř a jejich majetek převzala Jednota pro vydržování Výzkumného ústavu pro průmysl pivovarský v Praze. Ta zřídila Vědecké ústavy pivovarské, v jejichž rámci působila i nově zřízená Vyšší pivovarnická škola, doplněná v roce 1918 ještě Nižší pivovarnickou školou.
Obě školy pracovaly dohromady až do roku 1944, kdy byly německými úřady uzavřeny, po konci války v roce 1945 byla však jejich činnost opět obnovena. Postupem doby byla v důsledku nedostatku zájemců Nižší pivovarnická škola uzavřena.
Školy měly své sídlo společně s Výzkumným ústavem pro pivovarský průmysl v Pivovarském domě na rohu Ječné ulice a Lípové ulice až do roku 1952, kdy se Vyšší pivovarnická škola přestěhovala do Podskalské ulice, do objektu bývalé Městské dívčí a odborné školy rodinné a živnostenské v Praze II, takzvané Rodinky, a stala se součástí Vyšší průmyslové školy potravinářské chemie. Od roku 1952 se tedy na Vyšší průmyslové škole potravinářské chemie začalo vyučovat pivovarství, lihovarnictví, mlékárenství, mlynářství, cukrovarnictví, cukrovinkářství a technologie zpracování tuků.
Když se v 60. letech změnily osnovy, Podskalská jako jediná škola v České republice vyučovala kvasnou technologii a výrobu cukru a cukrovinek. Této tradici zůstala dosud věrna. Pro praktickou výuku výroby piva zde byl instalován malý školní minipivovárek s měděnou varnou (30 litrů).
V roce 1959 se tato Vyšší průmyslová škola dále transformovala na Střední
průmyslovou školu potravinářské technologie, známou Podskalskou průmyslovku.
V roce 1993 Podskalská průmyslovka získala další moderní školní pivovárek s celonerezovou varnou o obsahu přibližně 80 litrů. V současné době škola pokračuje v původním záměru vychovávat potravinářskému průmyslu středoškolsky vzdělané odborníky.
Za svých 150 let své existence si Podskalská průmyslovka získala zcela nezastupitelnou pozici při vzdělávání sládků a dalších pracovníků pivovarů a sladoven. Škola si za dobu své existence prošla svými vrcholy a krizemi, v současné době jí pak velice nahrává obrovská poptávka po kvalitních sládcích zejména díky boomu minipivovarů, a to nejen doma, ale i v zahraničí.
Mimořádnou cenu od Strany přátel piva převzal její současný ředitel Milan Chmelař, který školu vede od roku 2005.
