Návnada o hmotnosti padesátikilogramového telete však zmizela. V podezření z loupeže byli puma nebo medvěd, popřípadě ještě též kojot. Snímky z fotopasti však vědce nesmírně překvapily. Zlodějem padesátikilogramového lupu byl poměrně malý, sotva jedenáctikilogramový jezevec americký.
Jelikož však tento malý tvor, téměř o polovinu menší než náš jezevec lesní, se kterým je tato severoamerická lasicovitá šelma příbuzná, neměl sílu svoji kořist odtáhnout, jednoduše ji tedy během necelých pěti dnů pohřbil. Co jezevec nesežral hned, ukryl. Uchovává si tak zásoby na pozdější časy podobně jako lidé maso v ledničce.
Nespotřebovanou kořist si na později ukládají rovněž i další šelmy, například medvědi, vlci a pumy. Ti však své přebytky stravy nezahrabávají, nýbrž zaházejí a zamaskují tím, co zrovna mají k dispozici, listím, větvemi nebo zeminou.
O jezevcích bylo sice již známo, že si kořist zahrabávají. Původně se však vědci domnívali, že se jedná o zahrabávání kořisti přiměřené velikosti, jako jsou kupříkladu drobní hlodavci nebo králíci. V tomto případě se však jednalo o první pozorování zahrabávání jezevcem zvířete o mnoho většího, než je on sám.
Na základě následujících pozorování jezevců vědci odhalili další zajímavou skutečnost, o které se doposud nevědělo. Jezevec americký projevuje svůj hrobařský zájem i o velké uhynulé kopytníky, kteří se považují za hlavní zdroj potravy pro kondory, orly, krkavcovité ptáky, kojoty, lišky a rysy. Jezevcův pohřební zvyk pak způsobuje, že pro výše jmenované toho k jídlu už příliš nezůstává.
Toto sobectví jezevců však prospívá farmářům, kteří sice jezevce nemají příliš v lásce, neboť jim svými norami znehodnocuje půdu, na druhou stranu je však pro farmáře jeho pohřbívání mršin velkých kopytníků významným přínosem. Zdechliny totiž do blízkosti jejich farem přitahují velké šelmy. Když však jezevci důkladně pohřbívají, šelmy sem již nic neláká. Navíc, pokud jezevec tímto způsobem odstraní rovněž i na nemoc uhynulé zvíře, nikdo se tak nemůže nakazit.
