Vědci hyenám a šimpanzům připravili test, ve kterém porovnávali schopnost spolupráce u jednotlivých druhů, a to například při získávání potravy. K potravě se dostali pouze tak, že dva jedinci společně zatáhli za lano. I necvičené hyeny tento úkol zvládly lépe než předem trénovaní šimpanzi. A navíc hyeny, které už postup znaly, jej učily ostatní jedince svého druhu, kteří se s ním doposud nesetkali.
Hrozivé zvířecí čelisti. Kdo má v říši zvířat nejsilnější skus a kdo svou zubatostí spíše jen straší
Vědce rovněž překvapila též hyení vychytralost. Při získávání odměny ve formě potravy nejen spolupracují, ale i promyšleně řídí své chování a jednání. Avšak v okamžiku, kdy potravu získají, je rázem po spolupráci a spravedlivé dělení nepřichází vůbec v úvahu. Každá hyena se pro sebe snaží získat co největší díl, a to za využití jakékoliv taktiky, včetně podvodu. Kupříkladu se začne chovat jako v ohrožení neexistujícím nepřítelem, čímž odvede pozornost ostatních hyen od potravy a v nestřeženém okamžiku ji tak ukořistí sama pro sebe.
Všechny druhy hyen byly původně považovány za mrchožrouty. Už v minulém století však vědci zjistili, že hyena skvrnitá je na rozdíl od ostatních zejména lovcem. Její inteligence, vytrvalost, rychlost, hbitost, hrozivé čelisti a silný stisk, umožněný pevnou stavbou lebky, z ní dělají lovce velmi úspěšného. Svoji kořist mohou pronásledovat i několik kilometrů rychlostí až šedesát kilometrů v hodině.
Lov velkých kopytníků, například žiraf, však vyžaduje spolupráci několika jedinců. Právě zřejmě potřeba kooperace vedla u hyen k rozvoji inteligence a rovněž k tomu, že se z původně samotářských mrchožroutů stala společenská zvířata žijící ve skupinách.
Hyení společenství se však nepodobá smečkám jiných šelem. Jedná se o seskupení několika spolupracujících rodin, počet členů může dosahovat až devadesáti jedinců, což je jinak netypické stejně tak, jako vláda samic. I ta nejníže postavená samice v klanu má vždy vyšší společenské postavení než nejzdatnější samec.
Nadřízenost nad samci samice udržují mimořádně silnou agresivitou, samci se jich prostě bojí. Jejich agresivitu způsobuje samčí pohlavní hormon testosteron, kterého jejich krev obsahuje mnohem vyšší množství, než je u samic jiných živočišných druhů obvyklé.
Hierarchie platí i v případě potravy. Vůdčí samice urve z kořisti největší a nejlepší kusy. Má tak nejlepší podmínky pro výchovu mláďat, její potomci jsou silnější než potomstvo ostatních samic. A rovněž agresivnější. Dcery se tak automaticky stávají nástupkyněmi své vůdčí matky a zcela bez boje zaujmou v klanu nejvyšší společenské postavení.
Vědci však zjistili, že lepší výživa není toho jediným důvodem, neboť již jako vyvíjející se plody v těle matky mají vysoký příjem testosteronu. Platí, že čím vyšší je postavení samice ve společenství, tím víc testosteronu produkuje a vlévá tak i do krve svých budoucích potomků.
