Stěží si můžeme uvědomit, co by bylo, kdyby při opravách unikátní památky nedošlo k její postupné regotizaci. Počátky domu se totiž datují už do 2. poloviny 13. století, kdy za mohutným věžovým nárožím vzniklo boční podélné stavení. Budova měla kdysi větší rozlohu než dnes. Dokládá to zazděný portál vedoucí ve sklepních prostorách z tohoto domu do paláce Goltz-Kinských.
Stavěl se postupně
Dům vznikl ve dvou etapách. První probíhala, jak už bylo zmíněno, ve druhé polovině 13. století, druhá od počátku 14. století. Ve druhé čtvrtině 14. století přišla přestavba. Výsledkem bylo vybudování velice reprezentativního domu s věžovým nárožím, který je pozoruhodným dokladem činnosti severofrancouzsky orientované dvorské huti a který je unikátním a ojedinělým příkladem podobné architektury v Praze. V této fázi bylo věžové nádvoří u Týnské ulice a Staroměstského náměstí zvýšeno. Ve všech podlažích byly zřízeny vysoké a prostorné gotické sály, v 1. patře vyzdobené nástěnnými malbami. Dům se přitom měl zbourat, aby nehyzdil okolní paláce. Když OPBH do zdí ťuklo, bylo v úžasu. Objevil se gotický klenot.
Po částech se 300 let opravoval
Nejvýznamnější součástí domu je druhý sakrální prostor v 1. patře, který je zaklenut žebrovou křížovou klenbou se svorníky. Průčelí tvořila plastická figurální výzdoba. Její ikonografický program oslavoval ideu království a panovnický rod. V této souvislosti vznikla domněnka, že stavebníkem palácové architektury byl přímo někdo z okruhu královského dvora.
Při opravách v roce 1685 a 1755 proběhla fasádní barokní přestavba budovy, kdy byly na fasádě doplněny další barokní prvky a do dvora umístěny pavlače. Opravován byl pak i v roce 1899, opět přestavěn a získal novobarokní doplňky. Při další pozdější nákladné rekonstrukci ve 20. století bylo objeveno gotické průčelí. Tato rekonstrukce byla dokončena v roce 1988 a objekt byl přidělen městem Galerii hlavního města Prahy.
Rekonstrukce přinesla objev
Při opravách domu se začalo pod novobarokní fasádou objevovat starodávné gotické zdivo. Záhy bylo jasné, že se zde skrývá gotický dvoupatrový palác velkého historického významu. Jednalo se o dům, který je možné spatřit před jeho barokní proměnou na tzv. Sadelerově prospektu Prahy z roku 1606 vlevo od kostela P. Marie před Týnem. Navíc se při postupu prací prokázalo, že na někdejší gotické parcele patřila k nárožnímu věžovému paláci ještě do značné míry dochovaná dvě nižší křídla, tvořící jednak boční frontu podél Týnské uličky, jednak trakt připojující se k východní straně věžového paláce a pokračující kdysi severním směrem do dnešního paláce Golz-Kinských.
Král a jeho královna
Zajímavý objev představovaly fragmenty, nalezené zejména v barokních zazdívkách oken, z nichž se podařilo restaurátorům pod vedením Jiřího Blažeje sestavit torza trůnících soch krále a královny. Vzpomeňme si na podobně útlého mladičkého krále Jana, který s velkým očekáváním usedl na český trůn po boku přemyslovské princezny Elišky. Jejich prvorozený Karel IV. měl před očima jistě i sochařskou výzdobu průčelí tohoto městského paláce, když zadával po roce 1357 dvorským umělcům výzdobu průčelí Staroměstské mostecké věže také s královskými sochami a zemskými patrony. Tuto slávu připomíná i Dům U Kamenného zvonu. Když sem zavítal jeden návštěvník ze Spojených států, byl doslova okouzlen. „Nic takového v Americe nemáme, a tady, v tak malé zemičce, ano!“
