Vydry si často rády přehazují či převalují kamínky mezi tlapkami, sem a tam. Jsou přitom neuvěřitelně obratné, bravurně zvládají i několik oblázků zároveň. Doslova žonglují a přesně jako artisté při vystoupení kutálejí po těle místo míčků valounky. Někdy si uchovávají oblíbený kamínek celý život. Nemají kapsy jako lidé, ale schovávají si ho v záhybech kůže v podpaždí. Vysvětlení se zdá snadné. Pro vydry, které příroda vybavila malými a nepříliš ostrými drápy, jsou šikovné tlapky nezbytné, aby vydobyly maso měkkýšů a korýšů ukryté v jejich schránkách. Herní aktivita jim pomáhá procvičit si dovednost, bez níž by nepřežily. Opravdu?
Pro mořské vydry, které běžně využívají kameny k rozbíjení tvrdých schránek mořských živočichů, by to platit mohlo. Ovšem s kamínky si hrají také druhy vyder, které se živí rybami a nemusejí rozlamovat skořápky či krunýře! Tým etologů z britské University of Exeter testoval, nakolik je vydří žonglování spojeno se získáváním jejich potravy. Krmili tedy různé druhy vyder s odlišnými stravovacími návyky měkkýši, na které tato zvířata nebyla zvyklá. Jenže říční vydry projevily v dobývání živočichů z ulit a lastur tutéž zručnost jako jejich mořské příbuzné; nic trénovat nepotřebovaly.
Badatelé při dalším testování vyder zastrčili mleté maso do tří typů pro zvířata nepohodlných a neznámých nádob. Použili plastové lahve se šroubovacími uzávěry, propíchnuté tenisové míčky, hračky připomínající mušle vyrobené z bloků Dupla. Pro chytré, šikovné vydry nepředstavoval nezvyklý servis překážku. Poradily si všechny na jedničku, bez ohledu na potravní specializaci nebo větší zkušenost v „žonglování“. Hraní si s oblázky evidentně není pro lov důležité.
Vydry v zajetí častěji hrají drápky v době blížícího se krmení, které se v zoologických zahradách odehrává pravidelně v konkrétní dobu. Nejde o podmíněný reflex vázaný na potravu. Spíše se tak vydry podobně jako lidé rozptylují a krátí si čas při čekání na oběd – pozitivní událost pro všechny tvory. Žonglováním se baví stejnou měrou mladí i staří jedinci, takže na trénink to svádět nelze.
Podle vědecké teorie „nadbytečné energie“ představuje hra biologický jev, projev energetického přebytku, radostnou činnost společnou dětem i mláďatům. Herní chování nevychází z okamžité praktické potřeby. Objevuje se u lidí i zvířat v dospělém věku, pokud mají dostatek potravy, zajištěnou existenci a ocitají se v bezpečném prostoru. Ať už se vydry baví hrou pro potěšení, z nudy nebo obou důvodů, čerpají z dávného evolučního dědictví, které s nimi sdílíme.
