Fond založila skupina žen v roce 2019, web byl symbolicky spuštěn na Den lidských práv 10. prosince 2020, veřejné sbírky se tedy rozjely v době pandemie. „Založení nadačního fondu jsme považovaly za přirozený vývoj, protože všechny se zajímáme o druhé a chtěly jsme tomu dát oficiální podobu. Cílem je probudit v lidech komunitní smýšlení a zájem jeden o druhého, tedy apel na to dobré v nás,“ uvedla pro Náš REGION zakladatelka fondu, předsedkyně jeho správní rady a známá moderátorka Tereza Pergnerová. „Všechny jsme cítily potřebu pomoci lidem, kteří se dostali do tíživé situace. A fond to naplňuje beze zbytku,“ dodala ředitelka fondu Iva Knotková.
Nezřídka se stává, že o pomoc požádá někdo z blízkých člověka, který potřebuje podat pomocnou ruku, ale sám by si o ni neřekl. Zástupkyně fondu s ním poté vstoupí do kontaktu, aby zjistily, zda má o spuštění veřejné sbírky skutečně zájem. „Když impuls přijde ze strany kamarádů nebo rodiny, je to až dojemné. Stejně jako to, že člověk, kterého kontaktujeme, řekne, že je spousta lidí, kteří potřebují pomoci víc než on. Přitom se v té chvíli nachází v zoufalé situaci,“ uvedla Knotková. „Někdy je nesmírně těžké, aby se lidem podařilo začít znovu. Když se na vás všechno valí, fond je malé světlo do nové doby,“ dodala Pergnerová. S tím, že v člověku je mnohdy zažité, že má-li potíž, protože třeba klopýtnul, je to něco negativního a svět ho odsuzuje.
K životu patří i klopýtnutí
„Doba je zacílená na růžovo, na to, že je všechno super a musí být úspěšné. K životu ale naopak patří i to klopýtnutí, zdravá společnost se pozná podle toho, že si toho všimne. To je leitmotiv fondu, který se snažíme naplnit,“ uvedla Pergnerová. „Pro plno lidí je podporou už jen samotný fakt, že si někdo jejich problému všiml a o pomoc pro ně požádal. Někdy se lidé do těžké situace dostanou, aniž by za to vůbec mohli. Třeba maminky, které vydělávaly na brigádách a dařilo se jim uživit své děti, se v době covidu dostaly do obrovských potíží. V některých rodinách ztratili práci oba rodiče,“ přiblížila Iva Knotková.
Násobená radost z pomoci
Od svého vzniku fond pomohl už téměř padesáti žadatelům o pomoc, přičemž dárci věnovali téměř 2 500 000 korun. „Celkově jsme obdržely přes tři sta žádostí,“ shrnula ředitelka fondu. Stává se i to, že člověk, kterému fond pomohl vyřešit problém, posléze sám pomůže někomu dalšímu. Pošle třeba padesát korun nebo stovku, prostě tolik, kolik může. „To je přesně to, co si od toho slibujeme – hluboký zásah do podvědomí. Lidé poznají, že o ně druzí mají zájem a šíří to dál. Navazujeme tím na tradici. Když měl kdysi někdo ve vesnici děravou střechu, tak v sobotu tam naběhli ti, kteří ji měli v pořádku, a pomohli mu spravit ji. Takto svět funguje celkem hezky. Nepovažuji to za utopii, ale obnovení starých tradic,“ podotkla Pergnerová.
Někteří lidé pomáhají i tak, že pošlou malou částku a připíšou, že potřebným rádi pomohou jinak. Řemeslníci nabízejí instalatérské nebo zednické práce, právníci právní poradenství, které bývá pro lidi v nouzi nedostupnou službou. Zaměstnanci jedné firmy se zase rozhodli kolektivně pomoci holčičce po těžké operaci. Skupiny maminek vyjadřují svou solidaritu s jinými a ozývají se, že věnují nábytek nebo hračky. Rychlé pomoci se dostalo třeba mamince, která ve 34 letech částečně ochrnula po mozkové mrtvici a jako samoživitelka vychovává dvě děti. V průběhu veřejné sbírky nabídlo pomoc ve formě oblečení a hraček několik rodin. „Posléze se ozval pán, který pořádá dětské letní tábory, na něž pozval její děti. Maminka až brečela radostí,“ uvedla Iva Knotková. Radost je násobena tím, že ji prožívají i dárci a zástupkyně fondu, které opakovaně zažívají šťastné konce problémů a nový start.
Těžké doby pandemie
Pergnerová a Knotková shodně říkají, že když se vyberou peníze pro konkrétního člověka, je to euforie. Jednou bylo potřebných dvacet tisíc vybráno během jediné hodiny. Nadačnímu fondu se ozývají i sociální pracovníci z celé republiky, kteří na něj odkazují lidi, jimž je státní sociální systém sice schopen pokrýt určité množství životních potřeb, ale na některé už nestačí. „Sociální systém pomáhá ve chvíli, kdy už ležíte. Kdyby se lidé zadrželi ve chvíli pádu, bylo by to smysluplnější a pro stát levnější. Je to ale takto nastaveno a my se snažíme, aby ti, kteří se dostanou do úzkých, nemuseli na zem dopadnout. Když jim někdo pomůže, zařadí se zpět do společnosti, které dále prospívají,“ uvedla Pergnerová. Když se ve fondu setkají s případem, který nespadá do jejich kompetencí, alespoň dotyčnému poradí, na jakou jinou organizaci nebo instituci se může obrátit.
V době pandemie a souvisejícího omezení cestování po republice ve fondu vše řešily pomocí telefonu a elektronických komunikačních technologií. „Vize webu byla až vizionářská, v době covidu jsme se nezastavily,“ řekla Pergnerová. Příběhy lidí a možnosti pomoci lze nalézt na webu fondu www.nftp.cz. Tereza Pergnerová příběhy zveřejňuje též na svém Instagramu, kde se dostanou až k srdcím empatických dárců. Někteří z nich už sledují web pravidelně a ve fondu přemýšlejí, jak jeho nabídku dále rozšířit. Vše ale postupně, aby sliby nezůstaly jenom sliby a pomoc přicházela v pravou chvíli na pravá místa.
Peníze na pohřeb nebo kauci na nájem
Iva Knotková zavzpomínala na úmrtí jedné maminky na covid. „Ozvala se její sousedka, že rodina nemá peníze ani na poslední rozloučení včetně oblečení pro pozůstalé. Skládali se sousedé, kteří potřebovali zajistit obřad,“ dodala. Někteří lidé se také potýkají s problémy souvisejícími s kaucí (až ve výši tří nájmů) při pronájmu bytu. Nájem a poplatky už pak platí bez problémů, ale zaplatit najednou třeba osmdesát tisíc je často nepřekonatelný problém.
Silný je též příběh maminky, které loni v březnu zemřel manžel, tatínek dvou dětí, s nimiž zůstala sama a nedlouho po jeho smrti se jí narodilo třetí dítě. „Dodnes nám píše, že to pro ni byl obrovský impuls, výstup z temna, které na ni padalo. S pomocí NFTP a zásluhou nezištných dárců se jí to podařilo překonat. Změnilo to i její nastavení směrem k situaci jako takové, přijala ji a začala znovu žít,“ uvedla Tereza Pergnerová. Jeden z obdarovaných tatínků zase pravidelně posílá fotografie, jak postupuje s rekonstrukcí kuchyně. A přesně tak roste komunita, kdy se z lidí, kteří se opět pevně postavili na nohy, postupně stávají ti, kteří pomáhají dalším.
Zdroj: nftp