Ničení knih není minulostí. Dokonce ani v Evropě, ve světadílu, který se právem pyšní svojí životní úrovní. Nemusím chodit daleko pro příklad. Stačí třicet let nazpět. Tehdy mi byla nabídnuta brigáda. Práce, která spočívala v jediné činnosti. Vytrhnout z vazby knihu, vazbu hodit na jednu hromadu, knihu na opačnou. Nedokázal jsem to. Milovníci knih mi jistě porozumí. Zničit knihu, která už neměla šanci dorazit na pult, knihu vonící novotou, to prostě nešlo. Psychický blok. Vůbec jsem tehdy neřešil, že by na té hromadě končili autoři, kteří sami ničení knih kdysi schvalovali.
Každý jistě zná Alexandrijskou knihovnu. Symbol vzdělanosti antického světa. Přibližně od třetího století před naším letopočtem. Skončila vypálením fanatickými křesťany, po sedmi stech letech své existence. Nebylo to poprvé. První oheň okusila díky římským vojákům a konfliktu Říma s královnou Kleopatrou. Ten příběh jistě všichni znáte. Ve čtvrtém století se o její totální zničení postaralo netolerantní a brutální křesťanství, které si libovalo v lidské nevědomosti. Zničilo pohanské svatyně, zakázalo olympijské hry, ubíjelo lidi, kteří byli vlažní ve víře. Nebo ty, kteří toho věděli více, než celý řvoucí dav dohromady. V té knihovně ukamenovali známou matematičku Hypatii.
Já vím, příliš dobře se to nečte, ale co naděláme, tak to zkrátka bylo. Je to více než 1600 let nazpět. Zato páter Koniáš, ten je v porovnání s tou dobou, téměř náš současník. Na jeho obhajobu lze říci, že pálil knihy nekatolické. Tedy nejen české, ale i německé, francouzské, anglické. Doba ale přeci jen už pokročila, na hranicích končily jen knihy, ne jejich majitelé. Známý vlastenec, historik a jezuita Bohuslav Balbín si při cestách na konci třicetileté války postěžoval. Kolikrát já jsem zachránil knih, které již byly odsouzeny na pepř židovský.
Pamětníci seriálu F. L. Věk si jistě vzpomenou na scénu, kde se prodává benediktinská knihovna. Deset zlatých za cent knih. Ne podle titulu, nebo literární hodnoty, ale na váhu. Dnes máme páru, elektřinu, atomovou energii, sondy na Marsu, ale knihy stále vadí. Stále budou někomu vadit, je to jejich úděl. Bez ohledu na letopočet v kalendáři. Budou se ničit, trhat listy, přelepovat stránky. Budou se zakazovat, budou se trestat jejich vlastníci. Budou se však stále i psát, číst i tisknout. 451 stupňů Fahrenheita s tím nic nenadělá.
