Na pódiu se postupně objevili (halasně a nadšeně vítáni publikem) Jan Ingr & Velký Hořký, COP, Trampoty, Brzdaři, Vojta Kiďák Tomáško, Johnny Cash Trio, Taxmeni a Lokálka. Diváci se v úmorném vedru přesouvali do stínu stromů tak, jak měnilo polohu slunce, ale řada z nich vytrvala na svém místě.
Atmosféra byla vynikající, nechyběla připomínka těch, kdo stáli u zrodu Kocábky (někteří z nich už nejsou fyzicky mezi námi, to ovšem neznamená, že jsou zapomenuti). Diváků se sešlo zhruba 600 a všichni mohutně aplaudovali, když si zhruba v 19.30 na pódiu v průběhu slavnostního aktu všichni Kocábkáři připili se starostou Kutné Hory Lukášem Seifertem, který oblékl tričko k 40. výročí Kocábky, a tímto aktem byl přijat mezi Kocábkáře.
Za dlouhé roky existence se festival musel vyrovnávat s různými vlivy, ale své věrné a oddané diváky – někteří z nich Kocábku absolvovali od miminka v kočárku až k mužům a ženám zralého věku a nevynechali jediný ročník – i aktéry nikdy neztratil. Samozřejmě, že se vzpomínalo na jednotlivé ročníky, původní nedůvěru úřadů, řadu osobností (na Kocábce vystoupili například Wabi Daněk, Věra Špinarová, Jarmila Šuláková s Fleretem atd.) či dnes už legendární zakladatele.
Zbývá už jen poděkovat lidem, kteří na první pohled „nejsou vidět“: Těm, kteří zajišťovali občerstvení pro všechny přítomné (Restaurace Na Špici Marcela Válka a Kavárna pod Vlašským dvorem), sponzorům, bez nichž by akce byla nemyslitelná, a mnoha „bezejmenným“ v pozadí, kteří s přípravou i konáním čtyřicáté Kutnohorské Kocábky pomohli, jako organizátoři, pořadatelé, zvukaři, osvětlovači nebo dokumentaristé.
Zdroj: Autorský článek
