Kateřina Howardová, (1520-1525? – 13. února 1542 v Toweru) pocházela z mocného katolického šlechtického rodu Howardů. Howard Thomas, 3. vévoda z Norfolku, byl strýc jak jedné z předchozích Jindřichových manželek Anny Boleynové, tak i Kateřiny. Kateřinin otec, lord Edmund Howard, však nebyl prvorozený, a proto rodina, ač velmi urozená, žila v chudobě. Po smrti rodičů byla Kateřina vychovávaná v domě šlechtičen Chesworth House, patřícím její nevlastní babičce, vévodkyni-vdově z Norfolku. Kateřina nebyla tak vzdělaná jako ostatní královy ženy, ale alespoň uměla číst a psát, což tehdy rozhodně nebývalo zvykem. V té době jí bylo 19 let a byla velmi krásná. Měla útlou postavu, povahou byla temperamentní a poněkud naivní. Ráda se starala o zvířata, zvláště o psy.
Opakovaně byla jako dospívající dívka sexuálně obtěžovaná učitelem hudby Henry Mannoxem, kterému bylo 36 let. Tyto styky skončily, když se ve třinácti letech Kateřina přestěhovala do domácnosti své babičky. Tam se zase o ni zajímal sekretář vévodkyně Francis Deheram a mezi sebou se ti dva údajně oslovovali „manžel“ a „manželka“. O tomto vztahu v domě všichni věděli, a když se o něm dozvěděla i vévodkyně, donutila Kateřinu a Francise k tomu, aby vztah ukončili.
Kateřina byla poté poslána do Londýna ke královně Anně Klevské jako dvorní dáma. I když Kateřina pocházela z dobrého rodu, uvědomovala si, že bez věna, nemá možnost dobře se vdát. Přesto se do ní zamiloval blízký králův přítel Thomas Culpepper. Svůj vztah dokázali udržet v tajnosti a údajně se i zasnoubili. Král v té době žil v nenaplněném manželství s Annou Klevskou a proto rodinu Howardů napadlo Kateřinu mu „podstrčit“ a získat tím značné výhody pro ni i pro Howardy obecně. Podařilo se. V roce 1540 se král s Annou rozvedl a 18 dní poté si v tajnosti vzal dívku téměř 30 let mladší. Bylo jí 16 a jemu 49 let.
Král byl v té době, podle měřítek doby, již starý muž a trápila ho řada nemocí. Nejvíce ho obtěžoval hnisající vřed na noze, který mu znemožňoval chůzi. Kateřina se ráda bavila, milovala tanec a králův hendikep těžko snášela. Každý den si oblékala jiné šaty, které byly podle francouzské módy zdobeny drahokamy. Králi učarovala. Zahrnoval ji dary, daroval jí pozemky a drahé látky. Nazýval ji „růže bez trnů“ a „velkým klenotem ženskosti“. Francouzský velvyslanec o ní tvrdil, že je nádherná. Na údajném Holbeinově portrétu je mladá dívka s kaštanovými vlasy a trochu skobovitým nosem, rodovým znakem rodu Howardů. Z obličeje vyzařuje jemnost a vážnost.
Nedlouho poté, co se stala Kateřina královnou, lehkomyslně jmenovala svého milence Francise Derehama svým osobním tajemníkem, dále věnovala svou pozornost Thomasi Culpeperovi. Stále ji miloval i Henry Mannox, její učitel hudby z dětství. To neuniklo pozornosti Thomase Cranmera, arcibiskupa canterburského, který krále o záletech jeho ženy tajně informoval. Král ho potom pověřil, aby královnu vyslechl. Ta se mu přiznala, ovšem jen k mladickým pochybením, konkrétně k platonické lásce k Mannoxovi a k již ukončenému vztahu s Derehamem. Králi usoudil, že na obvinění královny z cizoložství to nestačí, ale dál žít s Kateřinou už nechtěl. Poslal ji tedy do kláštera a dokonce ji tam jezdil navštěvovat.
Vyšetřování však pokračovalo. Stále do Kateřiny zamilovaný učitel hudby Mannox svědčil při své obhajobě proti svému sokovi Derehamovi. Dereham a Kateřina se přiznali před soudem k cizoložství. Kateřina však uvedla jen tolik, že podlehla jeho lichotkám a dovolila mu jen, aby se jí dotýkal na intimních místech. Mannox si svou výpovědí zachránil kůži a byl zproštěn viny. Derham byl mučen a pak 10. prosince 1541 popraven velmi krutým způsobem. Byl oběšen, ale těsně před smrtí provaz odříznut. Poté mu byly uříznuty genitálie, otevřeno břicho a jeho vyvrhnutá střeva ještě za jeho života spálena. Pak byl rozčtvrcen. Téhož dne byl sťat i Thomas Culpeper, který se k lásce Kateřině přiznal dobrovolně. Hlavy obou popravených pak byly umístěny na jižní bráně londýnského mostu napíchnuté na kopí. Následně byla většina členů rodu Howardů jako účastníků spiknutí proti králi zatčena, odsouzena k různým trestům včetně propadnutí majetku. Protože už nebylo pochyb ani o Kateřinině vině, král neměl proč dále váhat a přikázal ji rovněž popravit. Královna pak byla sťata jediným úderem sekery 13. února 1542.
Její manželství s králem netrvalo ani dva roky. Jindřichu VIII. se tak otevřela cesta k dalšímu, již šestému sňatku. Zamiloval se do tehdy již dvojnásobné vdovy Kateřiny Parrové a 15. července 1543 se s ní oženil. Kateřině tehdy bylo 31 let a králi již byla spíše ošetřovatelkou než milenkou. V tomto postavení se dočkala v roce 1546 i jeho smrti.
