Zeměpisné a vlastivědné sdružení (ZVS) je zájmová společnost podporující a popularizující zeměpisné a vlastivědné poznávání. Členství v Zeměpisném sdružení je otevřené všem přátelům geografie, cestování a pěší turistiky v celé České republice. Sdružení bylo založeno v roce 1983 v Brně, kde má ústředí.. Pro své členy vydává zpravodaj i odborněji laděné publikace.
Kromě brněnského ústředí působí územní odbory ZVS také Praze a v Kutné Hoře, v minulosti byly rovněž v Olomouci a v Ostravě.
Kutnohorský odbor je nejmladší, ale patří k nejaktivnějším. Vznikl v roce 2012. Založení předcházela přednáška o kutnohorské krajině v roce 2010 a několik komentovaných vycházek do okolí Kutné Hory, uspořádaných v r. 2011 z iniciativy o.p.s. Barvířův dům, o které byl požádán Kutnohořan doc. RNDr. Zdeněk Lipský, CSc., který působí na katedře fyzické geografie a geoekologie přírodovědecké fakulty UK v Praze.
Z jeho rozsáhlé publikační činnosti uveďme alespoň dvě knihy, spjaté s Kutnohorskem: Vývoj krajiny Novodvorska a Žehušicka ve středních Čechách a Současnost a vize krajiny Novodvorska a Žehušicka, které se setkaly se značným ohlasem.
Ale zpět ke kutnohorskému odboru ZVS. O něm Dr. Lipský uvádí: „Barvířův dům však ještě v roce 2011 náhle ukončil činnost a další naplánované komentované vycházky se již neuskutečnily. Mě to ale mezitím začalo bavit, měl jsem řadu dalších námětů, viděl jsem příznivou odezvu zájemců – rozhodl jsem se v jejich pořádání od roku 2012 pokračovat. A založil jsem odbor Zeměpisného sdružení v Kutné Hoře. Jeho vedení je zcela neformální a nebyrokratické, žádné další funkcionáře už nemá, vše si zajišťuji sám. Zabere to hodně času, ale kdyby mě to nebavilo, tak bych to nedělal. Odměnou je mi dobrá parta, dobrá společnost lidí vyznávajících i jiné než materiální hodnoty, vděčných za zprostředkování a poznávání krás
přírody a krajiny v širokém okolí Kutné Hory. Jádro tvoří lidé z Kutné Hory, ale máme i pravidelné a aktivní účastníky z Kolína nebo z Prahy či z vesnic Kutnohorska“.
Také další informace jsou od Dr. Lipského: „Je téměř pravidlem, že vycházky se konají v sobotu, výjimečně i v jiný volný den a svátek. První vycházky směřovaly do nejbližšího okolí Kutné Hory – Kaňkovské vrchy, Sukov a Kuklík, Kačina a Kačinská obora, údolí Vrchlice a Bylanky, Vysoká, Roztěž. Brzy jsme ale začali svůj územní záběr rozšiřovat a z příměstských vycházek se staly někdy až celodenní výlety. Regionálně se pohybujeme přibližně mezi Labem a Sázavou a mezi Prahou a Železnými horami, ale jsou tam i četné přesahy. Dá se říci, že okolí Labe máme prochozené od Pardubic až po Lysou n/L a údolí Sázavy od Přibyslavi až po město Sázava. V horkém létě zavítáme každý rok také do Žďárských vrchů, kde jsme již doputovali k pramenům Svratky, Sázavy, Doubravy a Chrudimky. Nejvzdálenější vycházka nás zatím zavedla na Kozlovský kopec nad Českou Třebovou, což bylo spojené s návštěvou tradiční Jabkancové pouti v České Třebové.
Vycházky jsou někdy tematicky zaměřené – např. na jarní květy, rybníky na Zbraslavicku nebo Červenojanovicku, prameny minerálních vod v Polabí, lomy a geologické lokality v Kutné Hoře. Zajímavé a poučné bývá také putování krajinou po stopách některých osobností, třeba malíře Jana Zrzavého, básníka Bohuslava Reynka nebo malíře Antonína Slavíčka.
V zimě bývají vycházky kratší a méně časté. Vzhledem k nejistému počasí se bývají přes zimu také tzv. městské vycházky. A tak jsme už stačili projít a poznat prakticky všechna okolní města – Kolín, Čáslav, Poděbrady, Nymburk, Český Brod, Plaňany, Pečky, Týnec nad Labem, Přelouč, Pardubice, Chrudim, Golčův Jeníkov, Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou……Naopak na jaře, jakmile se příroda začne probouzet, začne i nejvyšší frekvence vycházek. To vyrážíme skoro každou sobotu do lužních lesů v Polabí nebo i na
jiná místa, často podél potoků, abychom stačili zaznamenat co nejvíc jarních květů, počínaje sněženkami nad Hořanským rybníčkem, přes dubnové sasanky, dymnivky a medvědí česnek v lužních lesích až po májové vstavače a červnové rdesnové louky na Vysočině. Možnosti turistických značených tras jsme již dávno vyčerpali a tak často chodíme krajinou bez značek. To lidé nejvíc oceňují, že se dostanou na místa dosud neznámá, kam by sami nepřišli. Klade to samozřejmě zvýšené nároky na mne, abych trasu dobře připravil a pokud možno předem prošel. I tak se někdy nevyhneme překonávání nečekaných překážek, třeba lesního polomu. Překonávání vodních toků broděním se už na našich vycházkách stalo pověstným. Rekordní v tomto směru je nádherné divoké údolí Janského potoka (horní tok Klejnárky), který se jen mezi Doudovským a Janským mlýnem musí přebrodit šestnáckrát. Naštěstí zatím se všechno zvládlo s úsměvem a v dobré náladě, za to patří všem účastníkům můj velký obdiv a dík.
Jsem vždycky rád, když se do vedení vycházky zapojí i někdo z místních lidí a ukáže nám zajímavosti, o kterých bychom bez nich nevěděli, jako třeba Lenka Švehlíková z Brambor (viz níže). Několikrát se stalo, že starosta obce nebo místní nadšenec nám odemkl jinak nepřístupný místní kostel, kapli, venkovský zámeček či nás pozval na prohlídku starého mlýna. To jsou zážitky, na které se nezapomíná. Tradiční je Novoroční výstup na Kaňkovské vrchy s přípitkem na Kalvárii. Ani 1. ledna 2022 se na tom nic nemění.“
Zdeněk Lipský má zajímavých informací o činnosti ZVS Kutná Hora mnoho: „Ke každé vycházce je zpracován podrobný textový průvodce s vloženými barevnými fotografiemi, který posílám e-mailem všem zájemcům podle svého adresáře, jenž čítá asi 150 jmen – tyto průvodce jsou navíc vytištěné k dispozici v městské knihovně v oddělení regionální literatury. – z každé vycházky je pořizována aktuální fotodokumentace (viz naše fotogalerie)“.
Zatím se uskutečnilo za 10 let 179 vycházek (!), na nichž je každý vítán. Počet účastníků kolísá podle počasí i pěších kilometrů. Rekord má novodvorská vycházka s prohlídkou jinak nepřístupných památek v Nových Dvorech, která přilákala asi stovku zájemců.
V době epidemie covidu, která trvá už druhým rokem, se počet účastníků z pochopitelných důvodů o něco snížil. Doba covidová však přinesla i nové možnosti, například cestovatelské online přednášky. Nicméně, vzdor všem obtížím, přehled akcí roku 2021, který je jakýmsi stručným výběrem ze záznamů Dr. Zdeňka Lipského, (úvodní číslo je „pořadové“, od počátku činnosti) je úctyhodný:
166. Novoroční výstup 1.1.2021
Za stále platících zpřísněných hygienických a protiepidemických opatření se konal za účasti asi 30 lidí, jako již tradičně.
167. Mydlovarský luh a Ostrá 15.5.2021
Na první vycházku po pauze se sešlo 38 lidí. Trasa vedla z Kostomlat n/L polabskou krajinou,
kde jediné převýšení tvořil nízký umělý pahorek se zbytky hradu Mydlovar. Po břehu Labe jsme došli do Ostré s historickou vesnicí Botanicus. Většina to zvládla dojít až do Lysé n/ L (15 km).
168. Zákolany – Budeč – Okoř 29.5.2021
Vycházka začala v Kralupech výstupem na Hostibejk s krásnou vyhlídkou do vltavského údolí. Po přesunu do Zákolan jsme vystoupali na Budeč, kde prudký liják poznamenal další cestu krásnou svěží jarní krajinou údolím Zákolanského potoka k hradu Okoř.
169. Stezkou malíře Jana Zrzavého v okolí jeho rodné Okrouhlice 12.6.2021
Vyšli jsme po naučné stezce z Okrouhlice, kolem úplně přestavěného rodného domu malíře, přes Vadín s výhledem na hrad Lipnice. Následoval strastiplný přechod divočinou neuvěřitelně zarostlého údolí Perlového potoka s nutností dostat se přes potok, což bylo možné jedině broděním. Pár lidí to vzdalo a vrátilo se, ale většina to zvládla, i když to bylo drsné a divoké.
170. Železné hory nad Bramborami – přes Vlčí skálu ke studánce Litocha 26.6.2021
Tuto vycházku iniciovala Lenka Švehlíková z Brambor, která nás přivítala pouťovými koláčky a přípitkem. Z Brambor jsme šli k Vlčímu hrádku, poté lesy Železných hor na pěkný skalní útvar Vlčí skála, lesem až ke studánce Litocha a zpět do Brambor kolem Vedralky. Pěkná vycházka! Počasí už bylo teplé, a tak jsme se na zpáteční cestě vykoupali v pískovně u Žehušic.
171. Z Radostína k prameni Doubravy 17.7.2021
Pokračování tradice putování k pramenům řek ve Žďárských vrších. Po Svratce 2018, Sázavě 2019, Chrudimce 2020 to byla Doubrava. Vyšli jsme z Radostína k prameni Doubravy, od něj smrkovými lesy k rybníku Doubravník (koupání), pak jsme se podívali na Radostínské rašeliniště, ke Žďárskému zámku a k Pilskému rybníku – k sousoší moravské orlice a českého lva na historické hranici Čech a Moravy.
172. Lesy a rybníky kolem Paběnic 7.8.2021
Pohodová vycházka v pěkném srpnovém letním počasí vedla z Paběnic kolem řady rybníků – Nedovedlo, Kukle, Zápona, Zbožňov, Schoř a Světlík. V rybníku Schoř u Hološin, který má nejlepší vodu, bylo koupání. Lesem jsme potom došli k Viktorově vile na kraji Paběnic.
173. Lesy a rybníky kolem Zhoře a Bludova 28.8.2021
Cesty byly rozmáčené a na koupání tentokrát nedošlo, i když na trase byly rybníky Katlov a hlavně Stejskal ve Zhoři. Cestou bylo plno špendlíků a začaly už také švestky, kterých je kolem Zhoře a Bludova hodně, v lese bylo trochu hub. V lese před Katlovem vyrazil z houští 10 metrů před námi nádherný veliký skvrnitý daněk.
174. Pohled – Svatá Anna – Přibyslav 11.9.2021
Bylo to vlastně dotažení loňské vycházky. Šli jsme znovu ke svaté Anně, kde je to moc pěkné, odtud jinou pěknou cestou do Simtan k řece Sázavě. Podél ní až do Přibyslavi. Podívali jsme se na hezký havířský
Stříbrných hor a viděli také zamřížovanou Růženčinu štolu jako pozůstatek středověké těžby stříbra. V Přibyslavi jsme si dali pozdní oběd a kolem zámku a jezdecké sochy Jana Žižky došli na nádraží. Pěšky jsme urazili téměř 18 km. Obdiv důchodcům 70+, kteří to zvládli!
175. Svatováclavská vycházka po naučné stezce Chrastecka: Vrbatův Kostelec – Podskála – Podlažice – Chrast 28.9.2021
Sjelo se nás (auty) 17 před nádražím v Chrasti, odkud jsme popojeli motorovým vlakem do Vrbatova Kostelce. Z Vrbatova Kostelce jsme šli po proudu údolím říčky Žejbro. Nejprve bylo údolí úzké, lesnaté a skalnaté s jedním náročnějším úsekem, kdy jsme se po čtyřech šplhali do příkré stráně ke krásnému místu Podskála s kostelem sv. Jana Křtitele. Dál už se údolí Žejbra otevírá do Chrudimské tabule. Následoval Horecký rybník, nádherný kostel sv. Markéty na louce u Podlažic na místě zaniklého kláštera, v němž vznikla r. 1229 proslulá Ďáblova bible (Codex gigas). Odtud jsme alejí Velká lipka
a zámeckou zahradou přišli k chrasteckému zámku, kde začínaly svatováclavské slavnosti. Někteří ještě udělali okruh Chrastí k barokní vodárenské věži, postavené z opuky, volně přístupné po 105 schodech. Viděli jsme i kostel sv. Martina, jehož hvězdicovitý půdorys nezapře alespoň ideové autorství geniálního Santiniho.
176. Křinec a Chotuc 16.10.2021
Sešli jsme se v Křinci na náměstí, absolvovali prohlídku křineckého zámku, který se rekonstruuje a zpřístupňuje. Potom jsme vyšli z Křince na pozoruhodný svědecký vrch Chotuc. Procházka krátká, pohodová!
177. Jarmark ve Štolmíři a Kounice u Českého Brodu 23.10.2021
Z Českého Brodu kousek pěšky do Štolmíře, kde byl jarmark a veřejné pečení chleba ve venkovní peci. Otevřený byl i monumentální kostel sv. Havla. Ze Štolmíře rovinatou, pak zvlněnou krajinou údolím Kounického potoka do Kounic. Údolí nás příjemně překvapilo, je to přírodní oáza
a fungující biokoridor v zemědělské krajině včetně mokřadu a rybníku, lužního lesa a rákosin.
178. Ledeč nad Sázavou a Dušičky v Zahrádce 30.10.2021
Někdo přijel jenom do Ledče, navštívil ledečský hrad a už nejel do Zahrádky, jiní zase přijeli až do Zahrádky. Vycházka byla zvolená v tomto termínu s ohledem na vzácné otevření jinak uzavřeného kostela sv. Víta v Zahrádce, která byla zatopena vodárenskou přehradou na Želivce a kostel je to jediné, co z bývalého městysu zbylo. V Ledči n/S jsme vylezli na Šeptouchovskou vápencovou skálu, v Zahrádce si prohlédli kostel sv. Víta a pak ještě zajeli ke kapli nad Křížovou (též Husitskou) studánkou.
179. Týnecká vycházka – Týnec nad Labem 17.11.2021
Vycházka nás zavedla nejprve do západního okolí Týnce – marina (přístaviště na Labi), kolem Lžovic a Týneckých rybníků jsme se vrátili do Týnce. Pokračovali jsme na druhou stranu Týnce
– z vyhlídky Belveder jsme sešli dolů k Labi a podél Labe pod zříceninu tvrze zvané Hrad…
XXX
To je bilance, co říkáte? Obdivujete? Závidíte? Chtěli byste se přidat? Klobouk dolů před všemi lidmi, kteří i v době, které často vládnou zprostředkované zážitky, dokážou z vlastní iniciativy vytvářet prožitky skutečné, opravdové, vlastní – potěšit, obohatit, zušlechtit srdce, těla i mozky!
