„Naplňování Blanchardova balonu, jehož výši od galerie k vrcholu odhaduje hrabě Šternberk asi na 23 metrů, dělo se tímto způsobem: obal balonový byl rozestřen nad pecí, v níž bylo rozžhavené uhlí. Žárem zředil se v balonu vzduch a balon naplněný horkým vzduchem nabyl takové stoupavosti, že jej sotva udrželo 20 lidí.
Na povel Lachez tout! vznesla se montgolfiéra majestátně kolmo do výše před zraky mnoha tisíců diváků. Vzduch byl udržován v stálé horké temperatuře zapálenou, lihem nasáklou houbou, která byla umístěna ve zvláštní plechové míse pod ústím balonu. Za 75 vteřin se oba vzduchoplavci octli v bouřlivém, prudce vanoucím proudu vzduchu a balon, ač byla dole zavěšena značná přítěž, hrozil převrácením,“ reportuje Josef Toužimský ve Zlaté Praze o sto a jeden rok později, zcela jistě přitom využívaje zpravodajstvích dobových Krameriových císařsko-královských vlasteneckých novin.
Hrabě Šternberk (1755 – 1808) popsal, že mu ve chvíli, kdy stoupající balon pronikal skrze nebezpečnou vrstvu, zbývalo sotva tolik času, aby se zachytil galerie, jinak by byl býval smeten do hlubin. Oba vzduchoplavci se drželi zábradlí galerie na opačných stranách a takto vyvázli brzy, jakmile se balon vznesl nad prudký vzdušný proud, z nebezpečné situace. Na chvíli stanuli v téměř úplném bezvětří, vznášejíce se klidně nad Bubenčem, asi tři tisíce kroků od místa vzletu.
„Tu neopominul hrabě Šternberk podívati se na své přístroje, jichž hojně vzal s sebou. Vypočetl hrabě, že jsou ve výši 5800 stop (asi 1760 metrů). Teploměr klesl téměř až k bodu mrazu. Jiná pozorování nebyl hrabě s to konati, ježto přístroje za stálého kymácení dílem byly vyšinuty ze své polohy, dílem také spadaly mu na zem,“ píše dál Zlatá Praha.
Nad Bubenčem se tázal Blanchard hraběte, kde jsou a jaké předměty jsou pod nimi. Šternberk odpověděl: »Domy bubenečské. Myslím, že je to vhodné místo k sestupu.«
Blanchard souhlasil a tak se shodli, že raději nanovo sestoupí do bouřlivé vrstvy, jen aby nebyli zahnáni nad jinou krajinu. Tak také učinili. Když Šternberk ujistil Blancharda, že plují nad prázdnými rolemi nedaleko městských hradeb, zhasil Blanchard plamen a balon počal klesat. „Octnuvše se opět v bouřlivém pásmu, musili zase s námahou udržovat balon v rovnováze. Na přání Blanchardovo učinil hrabě do balonu díru a podobně protrhl balon na druhé straně i Blanchard. Než sotvaže unikli nebezpečí jednomu, hrozilo jim zas jiné. Balon počal padati velmi rychle a mistr Blanchard shazoval s galerie vše, co jim jen poněkud zvětšovalo váhu. Konečně přistáli přece bez úrazu a šťastně na poli obce bubenečské. Tisíce lidí spěchalo jim vstříc, aby je uvítali. Nadšení neznalo mezí. Všeobecně žádáno, aby mistr Blanchard nanovo podnikl plavbu, než Blanchard tomuto přání nevyhověl. Odejel už ve čtvrtek z Prahy do Prešpurku,“ uvádí dál spisovatel a novinář Josef Jakub Toužimský (1848 v Praze na Starém Městě – 1903 v Královských Vinohradech.
Slíbil však Pražanům, že se v příhodnou dobu zase vrátí.
Jeana-Pierra Blancharda (*4. července 1753 v Les Andelys ve francouzské Normandii) už od dětství bavilo vynalézat a konstruovat mechanické stroje. Toužil také létat a experimentoval nejprve několik let s vlastním létajícím strojem na bázi ornitoptéry; svou létací loď se šesti křídly a kormidlem předvedl 5. května roku 1782 – bez úspěchu. Po zhlédnutí letů bratří Montgolfierů s balónem plněným horkým vzduchem v roce 1783 se Blanchard nadšeně přiklonil k letounům lehčím než vzduch.
Už 2. března 1784 vzlétl z Martova pole v Paříži k prvnímu letu balónem plněným vodíkem, přeletěl Seinu a vítr jej zavál do Sèvres. V říjnu téhož roku pak uskutečnil let v Londýně.
Slavným se stal Blanchard svým dobrodružným letem přes kanál La Manche. První přelet kanálu v historii lidstva uskutečnil 7. ledna 1785 spolu s americkým lékařem a sponzorem Dr. Johnem Jeffriesem z Doveru do Calais. Aby vzduchoplavci koncem letu udrželi balon ve vzduchu, museli odhodit postupně všechnu zátěž, včetně svého oblečení až na spodky, a nakonec i gondolu, když se vyšplhali do lanoví. Úspěšně přistáli v Calais, kde byli nadšeně uvítáni davem.
Poté s úspěchem pořádal veřejné lety po celé Evropě, v Bruselu a Lutychu, Rotterdamu, Cáchách a Hamburku, Norimberku a Lipsku, Berlínu a Brunšviku, Lübecku, Varšavě a Vratislavi. Pak přišel rok 1790 a Praha. V Bratislavě mu plány zhatilo počasí, čtyřikrát se pak vznesl ve Vídni.
Jak slíbil, na Pražany nezapomněl. Dostavil se 24. srpna 1791, krátce před korunovací Leopolda II. českým králem. Svůj balón nejprve na jedenáct dní vystavil v kostele sv. Mikuláše na Starém Městě – vstupné bylo 10 nebo 20 krejcarů. Kdo však chtěl být u startu, musel dát 1 dukát nebo 1 zlatý. Těm vzadu stačilo 20 krejcarů.
Blanchard podnikl svou druhou plavbu v Praze 11. září 1791 z náměstí v Bubenči.
Tady autor tohoto článku, sám znalec Bubenče, vraští čelo a přemýšlí, jaké náměstí Toužimský myslí – a vychází mu jediná možnost, jistě míní prostor před Šlechtovkou.
„Přijel císař s císařovnou, s princeznami a s celou dvorní družinou, aby byli svědky tohoto neobyčejného divadla. Tisíce přípřeží přivezlo šlechtu, hodnostáře a vznešené rodiny měšťanské a více než 15 tisíc osob očekávalo s napětím okamžik, kdy se Blanchard vznese do povětří. O tři čtvrti na 6. hodinu nadešla očekávaná chvíle. Hruškovitá montgolfiera, která byla vedena nejprve k sedadlům dvora, vznesla se s Blanchardem, sedícím na pouhé hrazdě (podle jiných zpráv zcela volně v plátěné síti), majestátně do výše a mizela v krátké době očím udivených diváků. Úchvatný byl pohled, kdy se balon počal zase snášet, neboť vycházející právě měsíc utvořil jakoby světelný odlesk vzdušné koule. Blanchard přistal k zemi již za tmy, pozdě na večer, blízko vesnice Kněževsi a vrátil se ještě téhož večera do Prahy,“ naposledy vytěžujeme Toužimského.
V roce 1793 uskutečnil Blanhard turné po USA. 9. ledna – za přítomnosti George Washingtona (a budoucích prezidentů Johna Adamse, Thomase Jeffersona, Jamese Madisona a Jamese Monroea) startoval ve Filadelfhii a přistál v Depfordu.
Blanchard též poprvé úspěšně předvedl seskok padákem 3. října 1785, když ve Frankfurtu nad Mohanem připoutal k padáku svého psa a spustil jej k zemi. Tento padák mu pak zachránil život 21. listopadu 1785, když po vzletu hrozilo balonu v důsledku přetlaku roztržení. Blanchard byl nucen prorazit na vrcholu balonu několik děr, ale ty se roztrhly a balon se řítil k zemi. Blanchard okamžitě uskutečnil první (neplánovaný a nedobrovolný) seskok padákem v historii lidstva a zachránil si tím život.
Se svojí druhou ženou Sophií (*1778), nadšenou příznivkyní vzduchoplavby, uskutečnili řadu vzletů, také první let přes kanál La Manche v obráceném směru, z Calais do Doveru. 20. února 1808, když byl v Haagu, dostal vzduchoplavec při letu infarkt a spadl. Zemřel 7. března 1809 na následky těžkých zranění.
Manželka pak pokračovala v létání samostatně. 6. července 1819 zahynula v Paříži při požáru balónu.
Zdroje: Josef Toužimský, Zlatá Praha, 1891; Epocha, 1898; Gaston Tissandier: Mučedníci vědy, 1908; Václav Rypl: Z dějin naší vzduchoplavby, 1927; Wikipedie
